schizofrenie

Dobrý den,dcera 19 let po 3 měsících v Kosmonosech po atace opět doma,ale do školy se vrátit zatím nemůže,je možnost někam dojíždět na hodinku až dvě,mezi mladé lidi,aby nebyla celé dny doma se mnou,jsme z malé vesnice moc možností nemáme.poradí nám někdo jak se vrátit zpátky do školy,aby vše bylo v pohodě a neskončilo další atakou?děkuji jsou třeba v Liberci nebo České Lípě terénní pracovníci ,kteří se snaží pomoci rodině vrátit zpět do běžného života?
Avatar

Petr Sturma

Odpověď odborníka:
Dobrý den. V Libereckém kraji poskytuje terénní služby určené lidem se duševním onemocněním například Fokus Liberec, který má své týmy jak v Liberci, tak v České Lípě. Určitě bych Vám doporučil se na ně obrátit. Jednak by Vaše dcera mohla mít prospěch z jejich služeb a za druhé budou mít přehled o dalších službách a možnostech ve Vašem regionu. Různé další možnosti, které by mohly Vaší dceři pomoci, zmiňuje ve své odpovědi kolegyně peer poradkyně. V nápadu, aby Vaše se Vaše dcera účastnila nějakých aktivit a nezůstávala jen doma, Vás chci rozhodně podpořit. Ve službách pro osoby s duševním onemocněním většinou nebývá nějaká diferenciace podle věku, takže se tam Vaše dcera nepotká jen s vrstevníky. Nicméně setkávání s dalšími lidmi, kteří mají podobné životní příběhy může být posilující, jak také zmiňuje kolegyně. Doporučil bych ale Vaší dceři také aby se pokusila navázat nějaké vztahy s vrstevníky mimo prostředí specializovaných služeb. Samozřejmě chápu, že to může být poměrně složité, obzvlášť když žijete na malé obci, ale i tak bych Vás (a především tedy Vaší dceru) chtěl povzbudit k úvaze, zda nějaká taková možnost přeci jen není. Přeji Vám i dceři, abyste vše zvládly.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, pokud pro dceru potřebujete především začlenění mezi lidi, napadá mě denní stacionář. To je zařízení, kam se dojíždí zhruba jako do zaměstnání nebo do školy (9-15 h) a při různých aktivitách (relaxace, sport, zahradní práce, skupinová terapie) si klienti postupně uvědomují, že každý máme nějaký problém, a navzájem si mohou pomoci postřehem, vhledem, sdílením. Bohužel je stacionářů dost málo. Terénní týmy jsou určitě také velkou pomocí, ale neznám situaci ve vaší lokalitě. Další možností by byly i rozhovory s poradcem s vlastní zkušeností se stejnou poruchou, jakou má vaše dcera. Tito „peer-konzultanti“ bývají stále častěji součástí týmů v zařízeních pro duševní zdraví a díky vlastní dobře zvládnuté zkušenosti s onemocněním dávají opodstatněnou naději i cenné rady těm, kdo jsou na stejné cestě k zotavení v dřívější fázi. Možná by ale i mezi kamarády a spolužáky vaší dcery mohl být někdo, s kým by se dal navázat dobrý kontakt – často nám v otevřenosti k okolí brání obavy z nepochopení, ale duševní problémy jsou dnes tak časté, že postupně ztrácejí punc něčeho nepřijatelného, a mladí lidé jsou někdy méně zatíženi předsudky, než my starší. Přeji vám, ať to dobře zvládnete.


Zpět na seznam