Schizofrenie - tragický příběh



Moje nemoc ma kořeny hluboko v dětstvi a proto tím začnu.moje rodina vubec nefungovala.matka pry měla problemy s pitím už v době kdy se seznamila smím otcem.dlouho jsem nechapal proč si Ji muj tata vzal.pozdeji jsem to pochopil,ale to předbíhám.začnu Vám svuj příběh vypravět od té chvile co si pamatuji.pamatuji si že bylo krasne teplo a ja sedel na pískovišti se svymi vrstevniky.ovšem sedel jsem uplne sam v koutě.s nikym jsem nekomunikoval.vubec jsem nemluvil.ani ve škole.byl jsem hodne pozadu.bal jsem se dětí i dospělich.nanic jsem neodpovidal.byl jsem samotař.rostl jsem a vic se vzdaloval od děti.doma byli hadky skoro kazdy den.pamatuji si jak ten neprijemni pach byl citit celim bytem kdyz se matka vratila od svych kamaradek.se kteryma kazdy den popijela.často to zkončilo i bidím.vubec si nepamatuji že bych si sni o necem povidal.nebo že by mě pochovala.žadny vlidny slovo.jenom křičela na našeho otce.byli jsme totiž dva.ja a moje sestra.byla o rok starši nezli já.měli jsme dve babičky.ta z otcovy strany byla moc hodna.ta druha byla zla jako matka a pila take moc a často. s touto druhou osobou-babičkou mam nevyřizene učty.musim to takhle drsne řict.ona si me totiž brala k sobě do postele -jako bych byl nějaka hračka.neustale mě osahavala.nutila mě dělat Ji potěšeni.nemam ani dnes po 30letech silu o tom mluvit vice podrobněji.hrozné je ale to že stejnym zpusobem zachazel stryc s moji sestrou.opakovane zneuzivani to jsme prozivali asi rok.obou nam vyhrozovali bitím jestli to nekomu řekneme.citim dodnes to hrozne ponižovani.citim jak jsem se sam sebe štitil.hnus.jednou jsem to nevidržel a řekl jsem to setre.šli jsme do sklepa a tam jsme si žiletkou řízli do zapěsti.na to ale brzy prišel naš otec a přerušili jsme navštevy.pamatuji si že nam chyběli běžne navyky.ja jsem chodil na nočnik ještě v prvni třidě.schovaval jsem se do skřině.do peřinaku.nepamatuji si že bych měl nějakeho kamarada.setra na tom byla lépe.mela par kamaradek.byli jsme často u babičky a dedy na vykendu na navštěvě.babička me všemu pomalu učila.vzpominam na ni moc rad.byla to prome maminka.horši to bylo s dědou.ten ve mě vydel moji matku kterou nenaviděl a tak se mstil na mě.babička se snim kvuli tomu často hadala.v te dobe jsme měli trvale bydlištěna male vesnici v českém raji.otec nas učil malemu hospodarství.uz jako 8-letí jsem umel sekat travu kosou,nakrmit kraliky,slepice,ani prasatka a bíčka jsem se nebal.dělal jsem to moc rad.uklidnovalo me to.v te dobe měl muj tata velke problemi se zady.mel takzvaneho Bechtěreva.a tak jednoho dne odjěl do lázní.zustali jsme sami s matkou.samohřejmě toho matka využila a ihned zmizela.nebyla doma ani vnoci.byli jsme na všehno sami.bylo nam 8-9 let a museli jsme se sami postarat o naše male hospodařství.byli jsme opravdu poctivi.nezameškali jsme ani jediny den ve škole..brzy nam došli zásoby jidla.ve skřini jsme nahodou našli peníze.nevime koho byli,ale pamatuji si že je sestra spočitala a bylo jich 16 tisic.to bylo tenktrat moc pěněz.žadny jsme si ale nevzaly.byli jsme rozhodnuti to zvladnoput i bez nich.a tak jsme v místnim konzumu vyměnili deku za jidlo atd.nakonec jsme zu nemeli co prodat.meli jsme velky hlad,a tak jsme se rozhodli ze napišeme dopis babičce.ta ihned přijela za nama a spolecne jsme to zvladli nežli se otec vratil z lazni.ten večer se oběvila naše matka s nějakym cizim chlapem,a chtela me vzit sebou někam pryč na moravu.odtamtud pocházela.ja jsem se sni přetahoval.nechtel jsem sni odejit.moc jsem se bal.a začal jsem histericky křičet.dodnes to vidim.sestra a babička na jedny straně,matka a ten cizi člověk na straně druhe.tahali se omě.už jsem to nevydržel popadl na okně květinač s kytkou a tloukl matku přes hlavu.to zabralo.matka mě pustila se slovy ja tě dostanu.druhy den jsme jeli seetrou do školy.tam na mě čekala matka.utekl jsem do zborovny.křičel jsem že mě matka chce unest.zastal jseme muj třidni učitel.po nějakem rozhovoru nakonec matka kapitulovala.ja jsem se složil psychicky.bylo to poprve v měm životě.nemohl jsem vubec jist,mluvit,spat,chodit do školy..neustale mě bylo špatně.ale k žadnemu doktorovy-psychologovy mě otec neodvezl.prostě jsem to musel rozchodit.prestehovali jsme se za starymi rodiči do města.byli jsme se setrou radi že jsme ten hruzostrašny dum opustily.přišel soud.ptali se nas skym chceme dal žit.oba jsme řekli že s otcem.tzenkrat to bylo spíše obraceně.deti se davali na peči k matce.zacali jsme zde chodit do školi.znova jsem se trapil.nikdo se semnou nechtel ani bavit.chodil jsem chudě oblikan a deti se mi pořad smali.začal jsem chodit za školu.přestal jsem až když memu otci začala vyhrožovat socialka že mě daji do ustavu.škola mi nešla.doma nebyl nikdo kdo by se semno doučoval.nakonec jsem pouze svoji pílou dokončil uspešně zakladni školu.chtel jsem jit na botanika nebo zachradnika ale to kvuli čtyřkam nešlo.nakonec jsem skončil jsko zednik.jezdil jsem vlakem na praxi.jednoho dne jsem se odpoledme vratil domu.okamžite jsem měl strach že se něco stalo.tata sedel ke mě zady.podíval jsem se na bybičku.byla uplakana.děda se na mě nepřijemně tvařil.zařval na me at se podivam co jsem zpusobil.že je to moje vyna .nevim proč ale se strchem jsem si sedl na gauč.tak abych viděl tatovy do tvaře.byl jsem chvily uplne ochromeny.jeho nepřitomny vyraz.nikdy na to nezapomenu.dival se do vypnute televize.povidal si sní o mě.ptal se ji........je muj syn živi? a pak se usmal podival se na me a řekl-není,je mrtev. uplně jsem znejistil.ale potom jako by mě někdo z nebez radil co mam dělat.začal jsem statou hrat tuhle tragikomedii přes televizir.ptal jsem se ho. ...je živá babička? on zase pohled tazavej do televize. ...usměv ...není.vykřikl radostí.bylo mi jasny že ho musim někam odvezd.k nějakemu doktorovy.ale on byl od rana napul oblečeny v pyžamu.halva mi šrotovala.dotoho děda.řval na otce at se vzpamatuje.na me řval ze jsem mami parchant.chtel me uhodit.ja jsem to uz nevydrzel popadl jsem ho a zamknul jsem ho v loznici.babička na to nic neřekla.uz ho asi take nenavidela jako ja.potom přišlo několikahodinove přemlouvani přers televizi. ..vem si tati prosim ponozky. on se pta televize. ....mam si vzit ponožky?chvili ticho.pak se na me zle podival . ...co že ?je to past? a vše začalo od začatku.toto drsne divadlo trvalo cele odpoledne.večer se jeho agresivita ztupnovala a ja jsem se ho začal bát.nahle se rozhodl že pujde ven.to byla hruza.napul oblečeny.staly jsme uprostřed naši ulice.samohrejme že nas pozorovali sousedi z oken.ale nepomohli mi.naopak.kdyz slyšeli že tatu přemlouvam aby šel domu,volali na mě at ho necham svobodne rozhodovat.že si nic ještě neužil.že nas ma pořad na krku.ani na pivo nechodi.otec se rozhodl jit do hospudtky ktera byla přimo naproti našemu domu. opakuji že v pyžamu.jenom v kabatku.musel jsem sni do vnitř.tam jako by byli všichni navedení.začali tatu usazovat k nim ke stolu.vubec nerepektovali kdyz jsem je prosil aby mi snim pomohli domu.začali naq nej obědnavat rundu.otec byl apstinent.uz tenkrat bral leky,cuz jsem nevědel.ovšem oni mu nalivali jedno za druhym.pozde večer jako když do něj střelí,se zvednul a šel pryč.byl jsem zoufalej.bylo mi 15 let a musel jsem něco udělat.nějak se o tatu postarat.dostal jsem napad že ho odvezu k doktorce.jenomže jak ho přesvědčit?jak ho obleknout a dostat do auta?to ze jsem jeste nenel řidičak jsem neřešil.byly to hodiny.byl jsem strasne vyčerpany.porad vsechno řešil s třeti osobou.tim byly v jeho mysli navštěvnici.povidal si s adamem,ze stejne menovaneho serialu.navštevnici.trvalo to celou noc.vždy užuž usinal a najrdnou jako když něco slyši vystřelil k televizi.byl jsem na všechno sam.rodice šli spat.a tak jsem celou noc přemyšlel co mam udělat.nemohl jsem zjistit ke ktere doktorce chodí.on mi na otazky neodpovidal.pamatuji si že to byla sobota.otec mel popraskane rty otoho jak celou noc povidal.ve vši sile se me povedlo ho nakonec oblect.namluvil jsem mu že pojedeme ne vylet na na ši chalupu.tam to on miloval.dařilo se mi.už jsme byli na dvoře u auta,vtom nas slyšel soused.začal se do nas mychat.nakonec nas nechal byt a odesel.dostal jsem tatu do auta.otec me učil jezdit traktorem a tak jsem si věřil že to zvladnu.vlastnenejvětsi strach jsem mek z neho.hodne sportoval.dělal box,a byl v tom opravdu dobrej.obcas se na me moc zle podival.to jsem mel velky strach.povedlo se a my jsme vyjeli ze zachrady.tenkrat byl provoz naštěsti malej.bylo to jeste pred revoluci.v hlave jsem celou noc rozebiral cestu.cestu do |Kosmonos.proste jsem se rozhodl ze ho tam odvezhu.cesta byla stejnym smerem jako na nasí chalupu.cuz jsem vedel z mapy.na to co jsme si cestou povidali si vazne nepamatuji.na vratnici jsem rekl ze nas uz ceka doktor.vse slo nastesti zatim hladce.ovsem pochvili otec poznal kde jsme.chtel vyskocit z auta.pamatuji jak jsme šli starou budovou.nevedel jsem kam mam presne jit.vlezli jsme do prvni budovy.potom to slo rychle.doktor vubec neresil jak jsme se sem dostali.pozdeji jsem se dozvedel ze otec uz tam byl hospitalizivany.chvili si delal srandu z doktora.libil se mu jeho knir.sestricce rekl ze kdyby nebyla hlopa mohla byt doktorkou...on se tim bavil.oni ne.ztachvili prisli nejaky dva lapiduchove.tata se zacal branit.me poslali pryč.citil jsem se provinile.odvezl jsem sveho milovaneho otce za mrizue.dodnes nechapu ze to takhle prošlo.po trech mesicich byl doma.byli jsme se sestrou stasny.ovsem babicka nam zakazala sni o jakych koliv problemech mluvit.proste si neustale myslela ze jsme to zavinili my a nase matka.bylo tezke takhle dospivat.poprve jsem se sebepozkozoval.jednou jsem potajhi vzal par prasku.jenom jsem spal abyl jsem jako po opici.nejakym zazrakem jsem dodelal ucnak.muj otec me l pravidelne dva zachvaty do roka.vzd jsem ho doprovazel.citil jsem to jako podekovani za to ze si me nechal a ja nemusel do ustavu.potom jsem si nasel praci.na zabave jsem potkal svoji ženu.jsme spolu uz 20let.je to muj andel.ja zacal jako živnostnik-kuchařr.dokonce jsme si s velkou pomoci moji pani mamy postavili na vlastnimpozemku svoji malou hospudku.v te jsme vařil 10let.moje utrpeni se na me podepsalo.zacal jsem byt workoholik a alkoholik.pracoval jsem jako šilenec.vecer se vracel ke sve rodine a pokracoval na rekonstrikci bytu.zacal jsem mit problemi s jidlem.chubnul jsem.vic a vic jsem zacal pit alkohol.budil se v noci a nemohl spat.atak jsem zacal tajne v noci chodit do sve kuchyne atam jsem pil.rano jsem zacal varit a pit.zacal jsem mit velvke bolesti pateře.zjistili mi vyhřez plotynkyposlali me do lazni.moje rodina mi to umoznila a ja jsem si jel odpocinout.dobre to nedopadlo.asi jsem najednou videl celi svuj dosavadni zivot.videl jsem jak ziji ostatni lide.ja si uzivaji zivota.zhroutil jsem se a zacal se cele dny potulovat po parcich.prisli moje nejsilnejsi halusinace.nakonec me manzelka musel ukoncit pobyt a ja skoncil na psychiatrii.tam jsem byl tri mesice.prni mesic si nic nepamatuji.pry jsem vsechny odmital.i svoji dcerku.nekolikrat jsem se tam poskozoval.nakonec me pustily domu.dlouho to netrvalo a byl jsem v kosmonosich.to jsem myslel ze neunesu.vratil jsem se misto činu.byl jsem parkrt hospitalizovan s sebepozkozovanim.jednou jsem se pokusil o sebevrazdu-spolikal jsem hromadu leku na spani.nasli me a odvezli me na internu.tam mi dali kapacky.ty jsem v noci odpojil.zase se na to prislo a ja dostal klinickeho psychologa.nyni jsem v plnem invalidni duchodě.trpim hruzou kdyz mam jit kamkoliv.musi se mnou jit moje zena-muj andel.mam nekolikrat zmenenou diagnozu.nejprve tezka deprese,poton zacinajici paranoidni schiza,hraniccni porucha osobnosti s rysy simplexni schizofrenie.beru velke mnozstvi leku.uz se nepotiluji saM v noci mestem a nepiju alkohol.stastny ale zdaleka nejsem.vnoci i obcas pres den mam pocit jko by mi na tele vyseli oči všech lidi.stale mam pocit ze me sledujou a cekaji na moji chybu a potom se mi smeji.a tak nikam radeji nwechodim.dost caSTo propadam uzkosti a strchu.mam, skoro porad deprese.tento članek pisu nekolik dny.vzdy semi pochvili udela slabo a ja jdu spat.zcela anonimne řikam ze nebyt me ženy uz jsem mrtví.ale nekdy se to podari a ja mam alespon cast dne dobry pocit ze zivota.snazim se byt prinosem.a tak pomuzu obcas s domacnosti.a potom se to vrati a ja treba tyden nekomunikuji.měl jsem zpousty koničku,ted zatim leži ladem.snat se vse uklidni.je skveli že vznikla stopstigma.je nas totiz spoutu tech co to nedokazou z nekakych duvodu rict bud svemu okoli a nbo jit za doktorem.je moc tezke mlcet.ja jsem o svem zneuzivani mlcel 30let.az jsem to rekl na spolecne komunite.je to uleva ktera se neda popsat.spontane jsem se u toho rozbrečel.tolik jsem to potreboval.moc Vam všem děkuji že jsem Vám mohl napsat.vim bylo to dlouhe čteni ale věřte mi muselo to ven.moc na vas stale myslim a vsem vam preji alespon par chvilek klidu a míru ve vašich dušich.opatruj te se.musime žit a ne umírat.jsme tady jenom na chvily.pište prosim,pomuzete tim moc ostatnim.je to uleva kdyz vime ze nejsme jediny a SAMI.vsem vam držim palce.jirka




Kontakty


Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, z. s.

Lublaňská 1730/21
120 00 Praha 2

+420 222 515 305

cmhcd@cmhcd.cz

Číslo účtu: 2247602504/0600
MONETA Money Bank, a.s.


IČ: 62936654
DIČ: CZ62936654


ČRA OPZ OPPPR Sprinx Bilatarál
© 2021 Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, cmhcd@cmhcd.cz