1.Divný stav .
Dobrý den,vím ,že se těžko posuzuje a radí přes internetovou poradnu ,ale přesto prosím o Váš názor a radu. Můj problém trvá už 5 let (od 21 let) začalo to tím ,že jsem měl plnou hlavu různých myšlenek a cítíl jsem se jak když je člověk neustále zakoukány do "blba" ,prostě utopeny v hlavě a snížené vnímání okolního světa . S tímto mě poslali na Magnetickou rezonanci a EEG - vše v pořádku . Poté jsem tedy navštívil psychiatra na pohotovosti ,protože jsem to už nemohl vydržet . Paní doktorka mě vyslechla a řekla ,že jsem moc přemýšlivý a že to vidí na úzkost . Ano byl jsem uzkostliví ,ale z toho co se mi dělo a ze stavu který na mě nasedl. Nicméně jsme tedy dal na její rady a zkusil jsem Sertralín. Ined jsem začal docházet k mé ambulatní psychiatričce ,ktéra souhlasila s touto lečbou a pokračovali jsme v ní . Nicméně léky udělali jen to ,že mi začalo byt jedno v jakém jsem stavu a ,že můj mozek nefunguje jak má . Léky jsem užíval dál a nějak jsem si zvykl na to ,že jsem "divný" .
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Odpověď viz 3.část dotazu
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Pročetla jsem všechny tři části Vašeho dotazu. Pokud to dobře chápu, ocitl jste se v zajetí nepříznivého psychického stavu a hlavně toho, že vám nepomáhá nabízená léčba. Teď přemýšlíte o tom, zda vám byla stanovena diagnóza správně, což já opravdu jako ne-lékařka po internetu nepoznám. Nicméně zastávám názor, že pokud vám není dobře, mohla by vám nějaká z následujících změn prospět: můžete požádat o psychologické vyšetření, takovou diagnózu, jakou se domníváte, že byste mohl mít, tedy schizofrenii, nestanovuje psychiatr sám, ale s psychologem. Pokud je vám špatně akutně, možná byste mohl být na nějakou dobu hospitalizován kvůli diagnóze a medikaci. Je ale i možné, že mnohem více než medikace, by vám prospěla psychoterapie, pravidelné terapeutické rozhovory s někým. Jsou to moje zkušenosti obecné, nevím, co by sedlo vám. Můj úkol peer poradkyně směřuje mnohem více k tomu, abych poradila lidem, jak se vlastně naučit nemoc přijmout a žít s ní. Jsem také naučená vnímat duševní potíže v sociálních souvislostech a rozměrech. Domnívám se, že vaše otázka směřuje mnohem více na lékaře, než na mne. Zkuste to lékařce nějak říci, prostě že máte obavy, že nejste léčen správně, nepomáhají vám léky, nejste si jist svou diagnózou. Přijde mi to mnohem lepší, než se diagnostikovat sám. Nebojte se zase tak moc negativní reakce, pokud by s lékařkou opravdu nebyla řeč, pak není co ztratit.
Zpět na seznam