agorafobie, panicka a uzkostna porucha 1/3

Dobrý den, tato poradna má omezenou kapacitu, kterou se provozovatelé snaží udržet omezením počtu znaků a není tak uzpůsobena k obsáhlým odpovědím na dotaz, který tazatel rozdělí do tří dlouhých pasáží. Obecně: stává se, že samotná psychoterapie nemusí k léčbě úzkostných a panických stavů postačovat a je tedy třeba přistoupit k léčbě psychiatrické. Cílem podávání antidepresiv není útlum, ale obnovení rovnováhy, která se stresem, který porucha opětovně vyvolává, narušena. Proto je třeba je podávát ještě dost dlouhou dobu po odeznění symptomů, o ečemž Vás psychiatr jistě poučí. Máte pravdu v tom, že nejlepších výsledků je dosaženo při součinnosti psychoterapie a farmakoterapie. Tato součinnost spočívá většinou v tom, že odborníci o sobě vědí prostřednictvím informací od pacienta, v případě potřeby pak mohou spolu problematická témata diskutovat. Jaký typ psychoterapie volíte záleží hlavně na Vašem osobním nastavení. Lidé orientovaní na výkon, strukturu a jasný návod volí častěji KBT, zatímco ti, kteří cítí své problémy v hlubších procesech a mají zájem více poznat sami sebe často volí seebezkušenostní směry, které vycházejí z dynamické psychoterapie, psychoanylýzy, nebo existenciálních směrů.

Dobrý den. S úzkostnými a panickými stavy se léčím už řadu let. Nejprve jsem vyhledala čistě psychologickou pomoc a několik let docházela na psychoterapii. Nějakým způsobem se mi ulevilo, ale v době větší psychické zátěže jsem své obtíže opět přestala zvládat a nakonec jsem se začala léčit i psychiatricky. Mám zkušenost se třemi psychoterapeuty, každý z nich mi něco dal a někam mne posunul. Větší psychickou stabilitu však zažívám až nyní, kdy terapii kombinuji s užíváním léků, konkrétně antidepresiv. Vždy asi záleží na původu a hloubce traumat, na míře citlivosti a křehkosti konkrétního člověka i na aktuální životní situaci. Léky vnímám jako pojistku, jako určitou jistotu v zádech. Ale největší pocity úlevy prožívám v terapii - a to v okamžicích, kdy pojmenuji příčiny svých pocitů, kdy lépe porozumím svému prožívání a získám od něj odstup. Co se týče panických stavů, zde mi nejvíce pomohla edukace o tom, co to panika je a jak se v těle projevuje. Od chvíle, kdy jsem pochopila, že se nejedná o život ohrožující stav, jsem byla schopna ovlivnit sílu a délku trvání panického záchvatu. Když cítím, že mě panika zaplavuje, pokouším se ji vědomě zastavit jistým vnitřním klidem, který jsem se naučila zachovávat i uprostřed těchto velikých obav. To však neznamená, že by pro mne již tyto stavy nebyly krajně nepříjemné a vyčerpávající. Mám u sebe vypozorováno, že paniky se mi objevují jako silné varovánív době, kdy jsem hodně unavená a ve stresu. Do značné míry jim tedy mohu předcházet lepším životním stylem, odpočinkem a rozhovory na terapii, kde zpracovávám nahromaděný stres. Přeji Vám úlevu od Vašich potíží a nalezení vhodné léčby na míru Vašim potřebám.