Antidepresiva a rozhození psychiky
Dobrý den pane doktore, obracím se na Vás neboť si už nevim rady. V dubnu tohoto roku jsem se rozešel s přítelkyní a v červnu nastoupil do nového zaměstnání. Jelikož trpím na úzkosti a bylo toho na mě moc, začal jsem na počátku července brát antidepresiva apo parox abych se uklidnil. Po 4 dnech uzivani se mi udělalo zle, zhoršila se mi úzkost a v hlavě mi doslova začly obíhat všechny možné negativní myšlenky. Protože se můj stav ještě zhoršil nastoupil jsem do lecebny kde jsem zůstal hospitalizován až do poloviny září. Zde mi byla několikrát změněna medikace s tím, že nyní beru lyricu deniban a valdoxan. Od chvíle kdy jsem začal brát antidepresiva jako bych zabalil zivot. V hlavě mám pocity na sebevraždu z nejrůznějších v hlavě mi neustále kolujících věci, např že zůstanu už sám, že jsem ve 40 star a že mám vše za sebou apod. Tyto myšlenky jsem když jsem prášky nebral neměl a měl jsem jen uzkosti. Jakoby léky mozek poškodily a ten nefunguje jak ma. Každý den je mi zle a začíná to hned po probuzeni. Nevím jak dál, hospitalizace mi nepomohla a bojím se o zivot. Chci se Vás zeptat zda-li jste se už s tímto setkal a zda je ještě vubec cesta zpět,
L neboť takto se žít nedá. Děkuji moc za odpoved David
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den Davide, na vině nemusí být (většinou ani nebývá) antidepresivní medikace, ale třeba to, že jste zatím nenašel cestu ze své těžké situace, kterou nejste schopen sám řešit. Myšlenky na beznaděj a pocity bezradnosti se mohou cyklit a utvořit tak bludný kruh, kterým se potíže dále upevňují. Zde se pak může dobře uplatnit psychoterapie. Je to běh na delší tra´t, ale cesta ven se najde téměř vždy. Držím palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den Davide. Věřím, že zažíváte nepříjemné stavy. Co se účinku léků týče, nechávám odpověď hlavně na našem odborníkovi. Podle mého názoru není úplně stoprocentně jisté, že kdybyste byl léky nenasadil, že by vám bylo nyní lépe než bez nich, ale možné to samozřejmě je a nechci to vůbec popírat. Nicméně na druhou stranu je ale důležité zkoušet i něco mimo léků. Vůbec v dotazu nezmiňujete žádnou psychoterapii, ani práci na sobě, se sebou, ta může hodně pomoci. Mám svou zkušenost, že úzkosti mohou během roku stoupat a zase klesat, že se dá trénovat žití s nimi. Vystavovat se stresovým situacím, či odpočívat od nich podle možností a sil. Ale co je nejdůležitější, přemýšlet o tom, kde se vzaly, jak to, že je máte? Od kdy? Co vám od nich pomáhá a co vám je zhoršuje? Nechte si chvilku času přemýšlet o sobě. Člověk v sobě může mít nějaké trauma, vzpomínky, něco, co úzkost nastartovalo primárně. Může být velmi nepříjemné se v sobě snažit vyznat. Ale po tom může přijít úleva, lepší sebepřijetí, další naděje do života. Až budete sebereflexí unavený, dovolím si Vám poradit, abyste nezapomínal dělat věci, které máte rád, které Vás baví a těší. Já se o to snažím a vím, že díky tomu nemoc nezabírá v mém životě tolik místa jako dřív.
Zpět na seznam