Deprese, úzkosti, sebevražedné myšlenky
Dobrý den,
moje maminka má diagnostikovány syndrom vyhoření už asi 8 let. Nejdříve nevěděla, co s ní je, nyní ví, bere léky, je doma. Veškeré symptomy stále přetrvávaji, má horkosti, je ji špatně od žaludku, má problémy celkově se zažíváním i nechutenství. Nejvíce pociťuje únavu a bolest celého těla. Bere antidepresiva, již několikáté v řadě, ale stále se vše zhoršuje. Nedávno jsem se odstěhovala, mamka bydlí s taťkou. Před týdnem mi začala povídat o tom, že má sebevražedné myšlenky, má strach sama ze sebe, že si ublíží. Má strach být doma sama, když je táta v práci. Nevím už, co s ní. Jak ji poradit nebo pomoct. Nemá prý smysl v životě, nic ji netěší, teď má strach brát další nové léky, aby ji nepritizily. Do nemocnice či nějakého zařízení se boji jít, boji se opustit komfortní zónu domu. Nemá příliš mnoho blízkých přátel, já jsem jedináček, před dvěma lety jí odešel tatínek, můj dědeček.. vše se stále zhoršuje, můj táta už to přestává také zvládat, neví jak ji pomocí.
Prosím poraďte...
Děkuji
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, syndrom vyhoření není klasická psychiatrická diagnóza, ale v jeho důsledku může být diagnostikovaná některá z úzkostných či depresivních poruch. Vaší maminku trápí strach být sama, což zvyšuje závislost na ostatních členech rodiny, na kterých se to pak také projeví. Především by o tom, co se děje, měl být informován psychiatr Vaší maminky, který ji zná a může odhadnout rizikovost jejího stavu, zvážit možnost hospitalizace apod. Dále je možné se obrátit na psychologickou pomoc - tedy na psychoterapeuta. Je-li ve hře syndrom vyhoření, tak je to jistě na místě. Je také možnost, abyste navštívili psychologa celá rodina.
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Vyrozumněla jsem z něj, že chcete pomoci Vaší matce, která se léčí s depresemi a syndromem vyhoření. Chápu, jak moc si přejete mamince pomoci a zároveň, jak je velmi těžké, pomoci někomu, kdo pomoc odmítá. Zároveň k Vám má maminka velkou důvěru.
Předpokládám, že navštěvuje psychiatra. Napadlo mě, jestli by nepomohlo doprovodit jí k psychiatrovi a otevřeně si společně promluvit o jejích sebevražedných myšlenkách. Nejsem si totiž jistá, jestli lékař o nich ví. Jestli se mu maminka svěřila. Domnívám se , že v takovém případě by jí doporučil hospitalizaci. V krajním případě by se dala věc řešit i hospitalizací nedobrovolnou. Myslím , že Vaše maminka potřebuje odbornou pomoc. A to i psychologickou. Existují linky psychické pomoci, na které může zavolat./ např. Linka první psychické pomoci 116 123./ Možná by nebylo od věci, mít v bytě na viditelném místě takové telefonické číslo vystaveno.
Z vlastní zkušenosti vím, že nejtěžší jsou první kroky.
Držím pěsti.
Katka
Zpět na seznam