Fobická úzkostná porucha a výběr střední školy
Dobrý den, mám syna (16 let), který má ADHD s poruchou pozornosti a v posledním roce je léčen na psychiatrii pro fobickou úzkostnou poruchu (Escitil 10mg). Škola, kterou navštěvoval dříve nerespektovala doporučení PPP, ani jeho potíže s výukou. Nakonec už syn nebyl schopen do školy vůbec docházet (bolesti hlavy, průjmy, omdlévání a obrovské potíže se spánkem, kdy usínal až nad ránem), proto jsme vyhledali pomoc psychiatra a na jeho doporučení se syn nyní vzdělává na jiné škole (9. ročník) a to individuálně (domácí vzdělávání). Tato forma mu vyhovuje, potíže se zmírnily. Nyní se má ale rozhodnout, na jaké škole se bude vzdělávat dále, ale má z nové školy velké obavy. Nechce na další školu, říká, že vzdělání je k ničemu, že on je stejně k ničemu apod. Poslední dobou pozoruji, že ho žádná činnost nebaví, nechce nic řešit, nic ho nezajímá. Svoje emoce neumí vyjadřovat, je velice tichý a uzavřený do sebe. Chci se zeptat, jak tuto situaci řešit, aby to bylo ku prospěchu, nechci syna do ničeho nutit. Uvažovali jsme o středoškolském lyceu, které by mohl studovat doma, ale pokud ho nic nezajímá, tak se obávám, zda by školu zvládl. Jak synovi pomoci? Předem děkuji za odpověď. H. V.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, u fobických poruch je ten problém, že se jejich mechanismus posiluje, když se pacient inkriminovaným situacím vyhýbá. Samozřejmě, že individuální vzdělávání má svůj význam, nicméně se zdá, že Váš syn má stále trach, který může souviset s jeho náladami. Krom péče psychiatra, který by měl o synových potížích také vědět, by byla také vhodná psychologická léčba - psychoterapie, ve které může často spolupracovat celá rodina.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Také se léčím s depresivními a úzkostnými stavy a tak si umím představit, že vašeho syna mohou tyto obtíže velmi vyčerpávat, brát mu radost ze života a ochromovat jeho zájem o cokoli. Přetrvávající nezájem a apatie by mohla napovídat, že se stále necítí úplně dobře a že by tedy bylo dobré zkusit hledat, co by mu ještě mohlo pomoci.
Z vlastní zkušenosti vím, že úzkostné obtíže se nejlépe zvládají, pokud jde ruku v ruce psychiatrická i psychologická podpora. Dobře nastavená psychiatrická léčba je jedna věc. A možnost hovořit o svých pocitech s psychoterapeutem nebo psychologem je věc druhá.
Mně osobně psychologická podpora velmi pomohla. Fobie, tedy silné obavy z něčeho, se živí tím, že jejich příčiny v sobě ukrýváme hluboko schované. Pokud však o nich můžeme v bezpečném prostředí mluvit, můžeme si vybudovat odstup a nadhled, který je tak potřebný pro schopnost se s nimi vypořádat. Člověk pak může postupně cítit víc energie a zájmu o dění kolem sebe.
Přeji vám oběma hodně sil a také brzké zlepšení synova stavu.
Zpět na seznam