Nezabírají antidepresiva
Dobrý den,
s psychickými chorobami se léčím od šesti let, v deseti letech první mentální anorexie, v 16 letech druhá, pak přišli úzkosti a deprese. Brala jsem všechno možné zoloft, venlaflaxin (způsoboval zhoršení úzkostí) v kombinaci s keitileptem (po dvou letech přestal fungovat), zyprexou (byla jsem po ní náměsíčná), v poslední době mám nasazené trittico ac 150mg (necelý měsíc). Trpím těžkými depresivními stavy, jsem zhruba 14 dní po ukončení hospitalizace pro sebevražedné myšlenky). Zároveň trpím nespavovostí (to trochu upravilo to tritico). Nechci znovu měnit psychiatra - už jsem jich vystřídala asi pět a většina se mě prostě zeptala, co chci napsat. Chodím i na terapii, ale prostě už nevidím světlo na konci tunelu
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, máte psychiatra i psychoterapeuta, v takovém případě se těžko radí. Jak Váš stav Vaši odborníci vysvětlují? Psychiatr na diagnózu a léčbu, do psychoterapie je pak třeba vnášet, že Vám přijde bez účinku, stává se, že si člověk s terapeutem "nesedne". Navrhuje lékař alternativy (rehospitalizace, ECT, apod)?. To je třeba probrat s těmito odborníky..
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám za sebou mnohaletou zkušenost s úzkostně depresivní poruchou a ačkoli na začátku byly léky velikou úlevou, shrnuto a podtrženo o odstupem času tvrdím, že co mi opravdu pomohlo ji překonat, byla delší pravidelná psychoterapie. Léků bych musela brát stále víc a stejně jsem díky nim jen přežívala, spokojený život to rozhodně nebyl. Až v terapii jsem postupně dokázala uvidět, že si k úzkostem a depresím hodně přispívám - svým navyklým způsobem prožívání světa, svým přesvědčením sama o sobě (dost nelaskavým, navzdory tomu, že objektivně jsem neměla důvody). Když např. 24 h denně, 365 dní v roce člověk o sobě smýšlí přehnaně kriticky, nevěří svým kvalitám, pak se v důsledku toho cítí mizerně na světě nebo mezi lidmi - byl by zázrak, kdyby časem nepřišly úzkosti ze všeho, co ho ještě v životě čeká. Aspoň tak to bylo u mě. Vy můžete mít příčiny úzkostí a depresí jinde, rozhodně vám ale můžu doporučit je v terapii hledat, poznat a naučit se hledět na svět, na lidi a na sebe jinak, abyste mohla být v životě spokojenější. Terapeut vám k tomu občas může říkat i věci, které se těžko přijímají, které člověk sám o sobě nerad zjišťuje, apod. Pokud ale můžete věřit, že to dělá proto, aby vám tím pomohl a pokud k němu máte důvěru a sympatie, vydržte - terapie nepřináší úlevu tak rychle, jako léky. A pokud byste z vašeho terapeuta dobrý pocit neměla, zkuste najít jiného - ale terapii dejte šanci. Moc vám přeji, aby vám pomohla. Ani po letech potíží není pozdě, ani dlouhotrvající trable ještě neznamenají, že to tak bude už napořád! Vím, jak se tomu těžko věří, když léta utrpení neberou konce, taky jsem to tak měla. A teď jsem už mnoho let v pohodě - a bez léků. Taky to můžete dokázat. Věřte tomu. Nedejte se!
Zpět na seznam