Podezření na schizofrenii
Dobrý den. Můj manžel, 64 roků, vykazuje již několik let "divné chování". K výraznému zhoršení došlo po smrti jeho otce v roce 2013. Mám velké obavy o jeho zdraví a především o naši společnou budoucnost. Nejčastějším tématem je jeho přemísťování mezi časoprostory, nebo přemísťování věcí mezi časoprostory. Dále mu prý v hlavě probíhají neustále nějaké výpočty, většinou mimozemských těles a časoprostor. Před dvěma lety jsem oslovila místní psychiatričku. V té době měl záchvat pláče, že delfíni v Japonském moři umřou, že mu to řekli. Podařilo se setkání manžela a psychiatričky, on jí ale o tomto neřekl. Jen že je vystresovaný z práce a že nemůže spát. Dostal lék Zoloft a ten jej dokáže alespoň trochu "krotit". Nicméně prášky nebere pravidelně a proto jsou jeho potíže jak na vlnách. Tento lék ale není vhodný pro schizofreniky. Vím, že pro lékařku je partnerem pacient a proto asi moje informace předcházející vyšetření nevzala příliš v potaz. Nevím, co mám dělat. Přece jí nemohu mluvit do její práce, ona je odborník. Navíc se aktuálně nemohu na lékařku dovolat. Již půl roku zřejmě neordinuje, protože se mi je v ordinaci nepodařilo zastihnout. Chci, aby byl manžel pořádně vyšetřen a cíleně léčen. Ale neumím si představit, že s manželem budu jezdit do Prahy, máme to velmi daleko. Děkuji za vyjádření názoru.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, nevím, odkud jste, ale paní doktorka jistě není jediným psychiatrem ve Vašem regionu. To, že blízcí jsou s psychiatrem v kontaktu, není !mluvení do jejich práce", dobrý psychiatr by měl ocenit, když se od nich něco doví, pomůže mu to lépe poznat příběh pacienta. Co se týká schizofrenie, tak to je porucha, která vzniká především v adolescenci a časné dospělosti, což není případ Vašeho manžela. Ten by potřeboval, aby jej odborník řádně vyšetřil a od toho se pak může odvíjet léčba.
Bára
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Vážím si Vašeho dotazu. Nejste v jednoduché situaci a vnímám, že Vás stav vašeho manžela znepokojuje a ráda byste mu pomohla. Podle mě, pokud jsou myšlenky už natolik bizarní a zasahující do normálního fungování, je třeba se obrátit na odborníka. Pokud ale spolupráce má k něčemu být, musí být důvěra. Za sebe vím, že je důležité říct psychiatrovi úplně všechno. Nějaké schovávání je kontraproduktivní. Zároveň respektuji svého lékaře a léky užívám, jak předepíše. A pokud jsem s nimi nespokojená, vracím se k němu a společně plánujeme jinou strategii. Myslím si, že lékař by měl vyslechnout i Vás. Je to na Vašem manželovi a chápu, že je velice těžké přesvědčit někoho, kdo třeba už nemá na své chování a prožívání náhled. Já bych zkusila ještě jiného psychiatra, který bude nejlépe otevřen i Vám a vyslechne Vás. Přeji mnoho sil.
Zpět na seznam