Pomoc
Dobrý den,byla jsem týrána starším bratrem, nikdo se se mnou nechtěl bavit.Na zš jsem procházela fázemi, kdy jsem jednu dobu byla velmi oblíbená a pak na dně.Byla nějaká přespávačka a já měla jít ke skupině lidí, mezi nimiž byla kamarádka. Zazmatkovala jsem a utekla protože jsem se zřejmě bála, že se mi budou smát a nepřijmou mě. Brečela jsem tam. Kamarádka přišla a uklidnila mě. Podobné situace se zhoršovaly-nedávno jsem byla s kamarádkami na hotelu, kde jsme byli na zodpovědnost učitelů, najednou mi cvaklo v hlavě, vzala jsem si věci a utekla z hotelu. Kamarádky o mě měly strach, že se nevrátím, já se však vrátila a šla do svého prázdného pokoje, kde jsem bez důvodu brečela. Bezdůvodný pláč zažívám minimálně 5x ročně. Většinou se bojím lidí a jejich reakcí zcela bezdůvodně. Občas myslím na to, že bych někoho z lidí, kteří mi v minulosti ublížili, zabila. Nebo zabila sebe. Takřka pár minut poté jsem naprosto v pořádku. Jindy jsem plná energie a fajn pocity. Jsem schopna utrácet všechny peníze na účtu za každou zbytečnost. V minulosti jsem měla problémy jak s bulimií, tak i se záchvatovým přejídáním, v jednu dobu jsem se dokonce upnula na jezení syrových těstovin přímo ze sáčku.Nyní už se sebevědomím problémy nemám, i když vím, že se moje nedůvěra k sobě samotné může vrátit. Spíše se obavám, že trpím poruchou osobnosti. Je možné myslet si, na základě těchto informací, že jsem nemocná? Mám vyhledat pomoc u psychiatra, když mi psycholog nepomohl?Nechci být pro ostatní hrozbou.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, střídání nálad, emocí, bulimické epizody v minulosti, stejně jako strach z lidí svědčí o dlouhodobé nevyrovnanosti, se kterou se potýkáte. Možná také máte problém se sebepojetím (vztah, který má člověk sám k sobě), ze kterého může pramenit nevyvážené sebehodnocení. Z Vašeho příspěvku není jasné, kolik Vám je let, nicméně může jít o krizi, která se v dospívání, kdy si člověk tvoří vlastní identitu, může prohloubit. Píšete, že psycholog Vám nepomohl, nicméně není jasné, jak dlouho a jak často jste ho navštěvovala. Psychoterapie je běh na dlouhou trať, ke změně je často třeba mnoha sezení, krom toho se také může stát, že si psycholog s pacientem "nesedne", takže je třeba zvážit, zda nehledat psychoterapeuta jiného. Psychiatr by vám mohl léky pomoci s výkyvy nálad a emocí. důležité je, že Vám vaše problémy dělají potíže v životě a že Vám není dobře, přesná diagnóza nemusí být to nejdůležitější. Držím palce.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, nepíšete, kolik je vám let nyní, ale zdá se mi, že váš život je nahoru-dolů a že byste potřebovala najít nějakou rovnováhu a stabilitu. Pláč, který nazýváte bezdůvodný, bezdůvodný vůbec být nemusí, jen je to možná opožděná reakce na situace, ve kterých se vám chtělo plakat, ale zrovna to nešlo a potlačila jste to. Takové podněty se v nás někde schovávají, bohužel nejsou zapomenuty, my o nich už nevíme, ale naše psychika je někde v hloubi "skladuje" a pláč pak propuká, když přeteče poslední kapka nebo nějaká maličkost zarezonuje s něčím na té naší "skládce" a musí to ven. Možná, že při rozhovorech s někým, komu můžete věřit, byste si mohla víc uspořádat, kdo vlastně jste a co ve svém životě chcete a co ne. Rozhodně nemusí jít o nemoc, spíš o zmatky, které k dospívání patří.
Zpět na seznam