Problémy s mluvením

Dobrý den, před několika měsíci mi byla kvůli atace diagnostikována psychóza a nasazeny léky Risperdal. Mám problém, že mi takřka vůbec nejde mluvit. Nenapadají mě slova. Nejde mluvit ani v duchu, v hlavě mám děsivé ticho. (Když si chci třeba připravit, co řeknu u lekáře.) Nedokáži o něčem slovy přemýšlet. Uvedu příklad: Vidím díl seriálu. Nedokáži nahlas ani v mysli vlastními slovy převyprávět, co se v něm stalo. Vím, co se stalo, ale nedokáži to vůbec slovy popsat. V hlavě mám ticho, prázdno, nic. Když se procházím, tak mě třeba za 2 hodiny nenapadne jediné slovo. V hlavě mám prostě prázdno, nic. Rád bych se zeptal, zda to může být v důsledku první ataky, vedlejší účinek léků, nebo zda může být příčina někde jinde. Co by mohlo pomoci, zda by se to časem mohlo zlepšit? Krásný den!
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, když jsem si přečetl odpověď peer poradkyně, nemám moc co dodat. Psychotická ataka stojí člověka a jeho mozek spoustu energie, která po odeznění akutní fáze chybí. V tom je i strategie užívání léků, kterých je v akutní fázi třeba hodně, naopak v remisi jen tolik, aby jí stačily udržet. Účinná bývá také psychoterapie, která pacientovi pomáhá nemoc pochopit a také rozvíjí různé postupy, jak mysl a pozornost trénovat.
Avatar

Katka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den Děkuji za Váš dotaz. Připomenul mě období, kdy jsem i já měla po atace v hlavě prázdno. Připadalo mi to, jako by můj mozek pokryl bílý papír a já ho neuměla popsat. Nebylo to až tak, jak ve svém dotazu popisujete Vy. Jednoduší věty jsem po čase dávala a to mi umožnilo popsat svůj stav psychiatrovi a zeptat se ho: "Neurony v mozku mají takové výběžky, které se zkrátily a nedochází tak mezi nimi k přenosu signálů. Důležité pro Vás je, že je předpoklad, že po určitém čase se Váš stav zlepší. " A pravdou je , že po zaléčení a postupném snižování léků se můj stav a činnost mozku opravdu obnovila. Domnívámse, že je to způsobené oběma faktory, Jednak tlumícími medikamenty a únavou mozku./ Musím přiznat, že můj jel na 360% několi dnů bez odpočinku./ A když o tom teď přemýšlím, tak i jakousi neschopností popsat , co cítím. Neznalostí jazyka. Dávala jsem o vizitě pozor, co říkají spolupacienti a učila se popisovat svoje stavy. U Vás jako velké plus vnímám, že se Vám zadařilo popsat svůj stav písemně. Což v této situaci není lehké. Možná je to cesta , jak začít komunikovat s lékařem, do té doby , než se Váš mozek zotavý a začne fungovat lépe. Hodně štěstí Katka


Zpět na seznam