Problémy s mluvením
Dobrý den,
před několika měsíci mi byla kvůli atace diagnostikována psychóza a nasazeny léky Risperdal. Mám problém, že mi takřka vůbec nejde mluvit. Nenapadají mě slova. Nejde mluvit ani v duchu, v hlavě mám děsivé ticho. (Když si chci třeba připravit, co řeknu u lekáře.) Nedokáži o něčem slovy přemýšlet.
Uvedu příklad: Vidím díl seriálu. Nedokáži nahlas ani v mysli vlastními slovy převyprávět, co se v něm stalo. Vím, co se stalo, ale nedokáži to vůbec slovy popsat. V hlavě mám ticho, prázdno, nic.
Když se procházím, tak mě třeba za 2 hodiny nenapadne jediné slovo.
V hlavě mám prostě prázdno, nic.
Rád bych se zeptal, zda to může být v důsledku první ataky, vedlejší účinek léků, nebo zda může být příčina někde jinde. Co by mohlo pomoci, zda by se to časem mohlo zlepšit?
Krásný den!

Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, když jsem si přečetl odpověď peer poradkyně, nemám moc co dodat. Psychotická ataka stojí člověka a jeho mozek spoustu energie, která po odeznění akutní fáze chybí. V tom je i strategie užívání léků, kterých je v akutní fázi třeba hodně, naopak v remisi jen tolik, aby jí stačily udržet. Účinná bývá také psychoterapie, která pacientovi pomáhá nemoc pochopit a také rozvíjí různé postupy, jak mysl a pozornost trénovat.

Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den
Děkuji za Váš dotaz. Připomenul mě období, kdy jsem i já měla po atace v hlavě prázdno. Připadalo mi to, jako by můj mozek pokryl bílý papír a já ho neuměla popsat. Nebylo to až tak, jak ve svém dotazu popisujete Vy. Jednoduší věty jsem po čase dávala a to mi umožnilo popsat svůj stav psychiatrovi a zeptat se ho: "Neurony v mozku mají takové výběžky, které se zkrátily a nedochází tak mezi nimi k přenosu signálů. Důležité pro Vás je, že je předpoklad, že po určitém čase se Váš stav zlepší. "
A pravdou je , že po zaléčení a postupném snižování léků se můj stav a činnost mozku opravdu obnovila.
Domnívámse, že je to způsobené oběma faktory, Jednak tlumícími medikamenty a únavou mozku./ Musím přiznat, že můj jel na 360% několi dnů bez odpočinku./ A když o tom teď přemýšlím, tak i jakousi neschopností popsat , co cítím. Neznalostí jazyka. Dávala jsem o vizitě pozor, co říkají spolupacienti a učila se popisovat svoje stavy.
U Vás jako velké plus vnímám, že se Vám zadařilo popsat svůj stav písemně. Což v této situaci není lehké. Možná je to cesta , jak začít komunikovat s lékařem, do té doby , než se Váš mozek zotavý a začne fungovat lépe.
Hodně štěstí
Katka
Zpět na seznam