Dobrý den, už 2 roky chodím k paní doktorce a stále si nevíme rady. Často se mi střídají nálady. Najednou jsem hodně vztekla v tu chvíli dokážu i ublížit, z toho padnu do deprese a mám pocit že nic nemá smysl. Není prostor to tu dlouze popisovat. Poslední měsíc je to horší. Mám pocit že už nemůžu.. nechápu proč se snažit proč nadále bojovat.. stejně je tu každý za jedním účelem.. zemřít.. jen každý čeká kdy na něj přijde řada..
Trošku mne děsí že mám přístup ke všem lékům.. tudíž když je mi zle tak se už několik měsíců predavkovavam léky.. je lepší když je mi špatně fyzicky.. a vím že predavkovana si víc už neublížim.. jinak si občas ublizim.. Poslední dobou zlomené prsty..porezane ruce.. hydroxid v očích.. a pro chvíli kdy už to nebudu zvládat mám doma T61.. nevím co dělat.. léky brát neumím podle předepsaného množství.. beru je tak jak je mi zle.. podle toho jak se cítím.. víc už raději psát nebudu.. prosím o radu co dál.. děkuji
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Váš dotaz má název "prosím o radu", Přitom z něj vyplývá, že chodíte k lékařce, se kterou si nevíte rady. Předávkování léky ke zlepšení nevede, stejně jako jejich užívání v jiném, než doporučeném množství, předpokládám, že to sama tušíte. Máte přístup k veterinárnímu přípravku, který se používá pro utrácení nemocných zvířat, bojíte se, zda po něm někdy v zoufalství nesáhnete. Napadá mě, zda jste o tom Vaší lékařce, se kterou společně hledáte léčbu, řekla. Lékař totiž může pomoci pacientovi nejlépe v tom případě, když tyto věci ví. Pomoci může traké psychoterapeut. Ano, jsou nešťastní lidé, kteří hlásají stejné motto jako Vy, tedy že jsme tu jen za účelem zemřít. V tom se myslím mýlíte, každý sice jednou zemřeme, ale jsme tu za účelem žít. To je taky motto. Myslím, že by pro Vás bylo vhodné vyhledat pomoc krizové intervece, což je možné osobně v některém z krizových center, nebo formou linky důvěry. Držím palce.
Magdalena
Odpověď peer poradce:
Dobrý den!
Děkujeme za Váš dotaz do poradny.
Je mi líto, že prožíváte takové náročné období. Některé z Vašich pocitů jsem zažívala také, ale dostává se mi výborné péče od psychiatričky i psycholožky, tak mám pocit, že už mi nic tak závažného nehrozí.
Neuvažovala jste někdy nad hospitalizací na psychiatrické klinice? Když mi bylo nejhůř, pokaždé mi tam pomohli.
Také mám kamarádku, která má obdobné potíže jako vy. Hospitalizace jí pomohla a následně navštěvovala skupinovou a individuální psychoterapii. Má s tím dobrou zkušenost, třeba by to ulevilo i Vám.
Chápu, že po dvou letech trápení už nemáte sílu jít dál. Nechte si pomoci od odborníků. Na člověka samotného je toho příliš.
Přeji vše dobré!