Sexuálně zneužita

Dobrý den, především si myslím, že sexuální zneužívání, tím spíše dětství, způsobí trauma, které má často celoživotní následky a říkám si, že by bylo dobré, toto ošetřit např. s psychologem. Sama popisujete, že se Vám myšlenky na to vrací a že trvá pocit znechucení. To by Vám mohlo také pomoci najít strategii, jak a komu to sdělit a tak strýcovi zabránit v dalším případném zneužívání. Dále si myslím, že tohle nemá nikomu jen tak projít. Držím palce.

Dobrý den, to je opravdu těžká situace a chápu, že vás tíží. Myslím ale, že už sama řešení tušíte – podobně, jako jste to udělala u rodiny vašeho bratra. Sama píšete, že byste se svou nečinností nemohla žít, a tomu velmi rozumím. Na vašem místě bych asi varovala ženu vašeho bratrance – přece jen to není přímo dcera, ale „jen přivdaná“ dcera, takže informace ji nezasáhne emočně tak bolestně, jako by zasáhla bratrance. Je to zároveň matka a žena, takže by vás měla pochopit a hlavně s informací nějak dál pracovat. Je už na ní, zda dokáže sama ohlídat, aby se její dcera neocitala s dědečkem o samotě, nebo zda zasvětí i svého manžela. Představuji si, že vás musí tížit i dilema, kolik toho sdělit. Kdybych byla na vašem místě, asi bych matce holčičky hodně důrazně doporučila, aby nedopustila situace, kdy by holčička byla s dědou sama, a řekla, že máte vlastní zkušenost, kterou byste rozhodně nikomu dalšímu nepřála. Tak by jí i bez detailů mělo být to hlavní jasné. Jak to proběhlo, když jste se svěřila švagrové? Nemůžete tuto situaci použít jako „návod“? Nepíšete víc o tom, jak se vám samotné daří s touto starou zkušeností žít. Myslím, že nikdy není pozdě nějak ošetřit i sama sebe, zvlášť pokud se vám objevují nepříjemné stavy. Pomoc bych v takovém případě hledala u organizace, která se na pomoc obětem sexuálního zneužívání specializuje (napadá mě např. Bílý kruh bezpečí). Moc vám držím palce!