Těžké deprese a možnost těhotenství?

Dobrý den, je mi skoro 25 let,přála bych si v blízkém budoucnu otěhotnět, ale vím už teď,že bych na to byla vše sama. Od 12 let trpím úzkostmi až po deprese asi od 16.Zároveň mám nezávažný nález na mozku.Cítím se strašně sama.I přes snahu chodit do společnosti nemám žádné kamarádky ani kamarády.Jen jednoho milence, na kterého vím, že nemohu v takovémto kroku spoléhat. Může ditě zdědit depresivní stavy?Zhoršilo by se to spíše během těhotenství?Děkuji moc
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, ve svém dotazu se nezmiňujete, zda se se svými úzkostmi a depresemi léčíte, ať již psychiatricky nebo psychoterapeuticky. Onemocnění depresí zdaleka nemusí být překážkou mateřství a rodičovství. Optimální ale je tyto potíže odborně řešit (psychiatricky, psychoterapeuticky), aby se žena cítila co nejvíc vyrovnaně, aby těhotenství a mateřství dobře zvládala. Mám v ambulantní péči více žen, s různými psychickými problémy včetně depresí, které jsou úspěšnými matkami a mohu říci, že většinu z nich mateřství nakonec posunulo i v jejich zotavení, i když se nejednou musely potýkat s krizí. Co se týká dědičnosti depresivních stavů, tak předpokládáme, že v genetické výbavě lidé dědí určité vlohy. ty se pak díky dalším vlivům, včetně vztahového prostředí, které od raného dětství člověka formuje, mohou nebo nemusí rozvinout. Nemůžeme tedy říci, že se deprese a s ní i většina dalších duševních poruch dědí z rodiče na potomka způsobem, jako například barva očí nebo kůže. Pravděpodobně hodně záleží na tom, jaké vzorce prožívání a chování si dítě osvojí, jaká traumata ho potkají nebo ne. Psychiatrie a psychoterapie předpokládají, že se tyto věci dají ovlivnit pozitivním směrem. Z Vašeho dotazu je vidět, že v této oblasti máte hodně dilemat a nejistot, se kterými by Vám odborník mohl pomoci. Držím palce.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Je mi líto, že se nacházíte v tak těžké životní situaci. Vím, jak dokáže být pocit osamělosti tíživý. Já sama se také léčím s úzkostmi a s depresemi a zároveň vychovávám dvě malé děti. Někdy je to náročné - člověk by potřeboval být občas sám, víc odpočívat, lépe spát a celkově mít větší klid. Zároveň však děti přinášejí smysl života, důvod, proč vstát ráno z postele a také radost, když rostou a projevují Vám lásku. Je však těžké být na dítě sama. A to si také uvědomujete. Myslím, že psychické onemocnění není samo o sobě překážkou v mateřství. Osvědčilo se mi však mít dopředu promyšlené, na koho se budu moct obrátit s prosbou o pomoc ve chvíli, kdy mi nebude dobře. Co se týče dědičnosti - myslím, že nějaká dispozice se z rodičů na děti předává, ale o tom Vám možná bude schopen více říct můj odborný kolega v poradně, který na Váš dotaz odpovídá spolu se mnou. Za sebe Vám upřímně přeju, aby se Váš pocit osamělosti zmírnil, aby do Vašeho života vstoupili noví blízcí lidé a Vy jste se cítila šťastnější. Držím Vám palce.


Zpět na seznam