úzkost a pocit ohrožení

Dobrý den, myslím, že současné dění se podepisuje na řadě z nás. Máte-li pocit, že to nezvládáte, je dobré se obrátit na odborníka, např. na psychologa - psychoterapeuta. Neurol by se neměl užívat dlouhodobě pro riziko vzniku závislosti, při potřebě dlouhodobé medikace na úzkost se dnes používají antidepresiva.

Dobrý den, obě situace (vaše rodinná i ta světová) jsou každá sama o sobě dostatečným důvodem k únavě, pocitům zmaru a nejistoty. K dlouhodobé péči o syna byste měla určitě zařadit nějaké odlehčovací chvíle, protože je to náročná a nikdy nekončící práce a chcete-li ji dál zvládat, musíte prostě někde zase svůj systém dobíjet energií. Chápu, že se bráníte umístění v ústavu, ale kombinovat vaši péči s pár hodinami denně v nějakém stacionáři nebo s 1-2 dny v týdnu, kdy vás někdo vystřídá, by bylo z dlouhodobého hlediska asi přijatelné řešení, jak se ústavu vyhnout a vám zachovat zdraví. A k situaci nás všech vám nabídnu, jak se snažím si ulevovat já sama, protože obavám střídaným se vztekem a apatií taky propadám. Po dvou letech epidemie jsme asi nečekali, že nás může hned potkat hrůza ještě horší. Jsem stejně stará jako vy a kromě pocitů zmaru, že se dějiny mohou takto opakovat a jsme proti tomu skoro bezmocní mám ještě strach, co čeká naše děti. Funguje mi na to několik věcí: nejdřív se odevzdat a smířit (jako by to šlo!) s osudem. Lidstvo vždy zažívalo katastrofy a bylo naivní očekávat, že už žádné nebudou. Myslím na naše předky a říkám si, že i my musíme vydržet podobné věci, kterým čelili oni. Pak se snažím obracet pozornost co nejvíce k tomu, co ještě máme dobré (a je toho hodně, jen to přehlížíme). Snažím se vážit si každé pěkné chvilky, procházky, dobré kávy, střechy nad hlavou - prostě každodenních "samozřejmostí". Taky mi pomáhá vyhledávat lidskou blízkost. Nejen v rodině, ale každé souznění, které se nabídne - v práci s kolegy, minihovor s prodavačkou nebo sousedem, cokoli, co naplňuje lidskou potřebu sounáležitosti. Upínám se k věcem mezi nebem a zemí, které nás převyšují, ke kráse přírody a řádu světa, který je ještě/stále v pořádku. V těchto dnech víc než jindy si vědomě všímám všeho, co jsou důvody k radosti, i k té malé a obyčejné. Neurol je velkou úlevou, jen pozor na jeho návykovost. Někdy je taky dobré se co nejčastěji pořádně vybrečet. Držte se. Nejste v tom sama!