Závažná porucha příjmu potravy naší dcery

Dobrý den, Vaše dcera může mít sama problém si své potíže připustit v celém jejich dosahu. Je také dospělá, takže k léčbě ji nelze nijak nutit. Pocit, že máte svázané ruce a že jste bezmocní pak zákonitě přispívá k tomu, že psychicky strádáte a žijete pod obrovským tlakem. Užitečné bude, když s dcerou zůstanete v kontaktu, projevíte emoční účast, starost o její situaci, prostě to, že Vám na ni záleží. Při tom můžete sdělit, jak se na problém díváte Vy, není však dobré na ni vyvíjet tlak. Co se týká lékařského kodexu, který zmiňujete, tak se mýlíte v tom, že nemůžete mluvit s jejím psychiatrem. Mlčenlivostí je vázán on, nesmí Vám tedy bez svolení Vaší dcery sdělovat nic o diagnóze a léčbě. To mu ale nezabraňuje v tom, aby Vás vyslechl a je na něm, jak s tím, co se doví, naloží. Z vlastní praxe mohu říci, že kontakt s blízkými může být velmi užitečný. Držím palce.

Dobrý den, dovedu si představit, že to máte velmi těžké a na vašem místě bych hledala pomoc a podporu především pro vás, oba rodiče, abyste tuto situaci psychicky zvládali. Možná, že vaše dcera zatím nebyla v situaci, kdy by si mohla plně uvědomit, jaká omezení a důsledky jí její porucha způsobuje. A tedy asi ještě ani nedošla do bodu, kdy by sama chtěla něco měnit. Představuji si, že pokud byste jasně dceři nastavili pravidla, musela by se k situaci nějak postavit. Pokud nechce žádat o důchod, ani nastoupit do zaměstnání, jak si tedy představuje další budoucnost? Zatím jste to hlavně vy, kdo hledá řešení, ale bez jejího nasazení je to opravdu jen slepá ulička. Doporučila bych vám především společnou rodinnou terapii, kde se podobné stavy dají řešit, pomohou vám dceru zapojit a nezpůsobit si navzájem další šrámy. Hodně štěstí a výdrže!