Bojím se sama sebe
Dobrý den. Trpím depresemi a uzkostmi už nějakou dobu, nikdo to nikdy neřešil (za což jsem byla ráda) , ale v minulém roce se mě pokusili znásilnit, nejlepší kamarád (alespoň jsem myslela ze jim je) mě vydíral tím že se pokusí zabít, posílal mi fotky jak se řeže a takový věci, jen abych s ním zůstala v kontaktu. Taky můj otec ublížil mě mamce i když věděl že jsem doma, a já nic neudělala. Strašně moc se za to nenávidím. Celý roky jsme snášely jeho psychické, někdy i fyzické týrání. Já jediná vždycky věřila že se změní, proto mě to hrozně bolí. Po tomletomle všem se cítím tak nějak rozbitá, vůbec nevím kdo jsem a jestli ještě půjde spravit to co ze mě zbylo.
Potom pokusu jsem musela začít chodit k paní psycholozce. Ta mi řekla že jsem hrozně empatický člověk. (Mimochodem nic z toho neví, jen o tom pokusu. Mám proto jednoduché vysvětlení, neumím se komukoliv svěřit, naučila jsem se nasadit "masku" a nikdo nic nepozná) . Jelikož potřebuju přestat myslet na bolest psychickou zvolila jsem si bolest fyzickou. Všichni by mi řekli že jsem blázen, že tohle není řešení. Ale kdo rozhoduje co je správné? My sami si musíme zvolit. Mám myšlenky také na ukončení života. Začínám se sama sebe bát, protože vážně nechci nikomu ublížit. ( Za měsíc mi je 18 , takze taky jedbim z důvodu že se psycholozce nesverim je, že je její povinnost tohle mamce říct a vím že tohle a ji zabilo).
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
těžké události, které jste bohužel zažila, jsou dostatečným vysvětlením pro to, jak se cítíte a co prožíváte. Rozhodně si nemyslím, že jakýmkoli způsobem "blázníte" - na krajní zkušenosti velká část lidí reaguje neobvykle. V tomto kontextu je pochopitelné i to, že jste nebyla schopna se matky zastat, nebo situaci řešit jiným způsobem - zvlášť, když jste zřejmě již dříve, v podobných situacích zažila bezmoc. Zároveň však nepovažuji za dobrou cestu přebíjet či uvolňovat psychické napětí tím, že si ubližujete. Mimo jiné i kvůli tomu, že je to jen dočasná úleva, která vás ve vyrovnávání se se situací neposouvá dál. Jak zřejmě sama tušíte, pomoc by vám mohl odborník (především psychoterapie, možná i nějaká forma medikace), považuji proto za moc dobré, že již k psycholožce docházíte. Mám dojem, že plně chápete, že pro účinnou pomoc je nezbytné, aby věděla o všech zásadních událostech a prožívání.
Do jisté míry chápu vaše obavy, spojené s povinností informovat o zásadních věcech rodiče. Tato povinnost se však vztahuje především na léčebné postupy a strategie léčby (tedy například pokud by vám doporučila navštívit psychiatra nebo se vyhýbat nějakému prostředí, které je pro vás nebezpečné) - není to ale povinnost informovat, co přesně jste na terapii říkala. Bylo by vhodné, abyste si s psycholožkou hranici sdělování ujasnila. Za možný postup bych považoval i to, abyste do svých osmnáctin byla tak otevřená, jak to považujete za bezpečné (nevidím důvod, proč by vaše matka měla být např. informována o tom, co s vámi dělá vydírání kamaráda) a s plnoletostí zkoušela být upřímná zcela. Možnou podporou do té doby může být i Linka bezpečí, kam je možné volat i anonymně (a navíc zdarma).
Možná by pro vás mohlo být užitečné, přečíst si další podobné dotazy v naší poradně - naposledy např. z 12.3.
Držím vám palce!
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Já sama se také léčím s potížemi depresivního a úzkostného typu. Znám dobře i ten stav, kdy člověk nasazuje "masku" pro své okolí, protože nechce, aby na něm bylo znát, že se něco děje. Je to známka zraněné důvěry - důvěry v blízké lidi, důvěry v pomoc, důvěry ve svět jako takový. Není se čemu divit - zmiňujete několik špatných zkušeností, kdy někdo blízký Vaši důvěru zradil. S tím se ale člověku špatně žije a je pak ve svých potížích hrozně sám. Nejlepší by bylo pokusit se opravdu otevřít před Vaší psycholožkou, protože ona je nezávislý člověk, který těmto zraněním rozumí a měl by Vás umět těmito pocity a obavami provést. Mně pomohla kombinace terapie a užívání vhodně zvolených léků. Věřím, že i Vám se může značně ulevit a že budete schopna znovu důvěřovat lidem kolem sebe. Přeji Vám hodně štěstí.
Zpět na seznam