Dětský strach a zlozvyky
Dobrý den,
prosím Vás o radu. Dcera, 14 měsíců, se poslední dva měsíce všeho děsí. Už odmalička jsem jí vše ukazovala a vysvětlovala a s ničím nebyl problém. Nevím, kde nastal ten zlom. Bojí se pračky, mikrovlnky, myčky, známých hraček, které jsou se zvukem, mixéru, vysavače... Všechny tyto věci dřív se zájmem sledovala. Pokaždé, než zapnu např. vysavač, ji upozorním, že se tak stane. Nechala jsem ji i osahat některé věci a stejně to nepomohlo.
Také se začala bát tmy. Nikdy jsme ji na usínání nerozsvicovali, nyní je to nutností. Nestačí ani noční osvětlení nebo hvězdná projekce. Potřebuje světlo jako by byl den. Dokonce jsem ji viděla, jak s hrůzou ve tváři nahlíží pod postel. V noci se občas s křikem probudí, není k utišení a odstrkuje mne, když se ji snažím obejmout. Pomůže až rozsvícení světla při kterém usíná.
Jinak je to veselé, pohodové a zvídavé dítě.
Druhým problémem jsou zlozvyky cucání prstů a hraní si s vlasy, ty si naštěstí netrhá. Praktikuje to při usínání, když čeká na jídlo nebo se nudí. Bojím se, aby neměla křivé zuby nebo problém s čelistí. Dudlík odmítá, vysvětlování nepomáhá, hračky také ne.
Děkuji za Vaši odpověď.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
mou specializací je práce s dospělými, s dětmi mám v profesní roli malé zkušenosti. Ze zkušenosti s vlastními dětmi mám stále v paměti strach nahánějící scény, podobné těm které popisujete - vyděšení, usedavý pláč, potíže v navázání kontaktu včetně odstrkování, reagování na nám nepochopitelné věci atd. Jednalo se pravděpodobně o noční děsy, které (alespoň na základě rodičovské zkušenosti) v tomto věku přicházely a s různou frekvencí se objevovaly přibližně rok. Domnívám se, že to více souvisí se zráním nervové soustavy (tedy vývojem dítěte), než s reálnými událostmi v životě (tedy pokud nežijete v mimořádných podmínkách). Věci, které zkoušíte považuji za vhodné a smysluplné. Je dobré mít na paměti, že 14 měsíční (i výrazně starší dítě) rozumí vysvětlování jen částečně či po svém, a proto nemůžeme mít od sdělení příliš velká očekávání. Možná důležitější než obsah sdělení v tom bývá navázání kontaktu s dítětem a uklidňující hlas.
Cucání prstů a hru s vlasy bych v tomto věku řešil jen lehce - nabízením dalších alternativ, vždyť řada dětí usíná s dudlíkem do 2-3let a o tom že by to působilo pozdější problémy mi není známo. Odhadoval bych, že obavy z křivých zubů a čelisti jsou spíše z říše pověr a odrazování dětí od tohoto jednání, než založené na realitě. Což může zkonzultovat s dětskou lékařkou, stejně jako další uváděné obavy.
Přeji ať se vám i vaší dceři daří.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, naprosto chápu, že si děláte starosti. Také jsem byla dítě, které náhle začalo potřebovat světlo na usnutí a které křičelo ze spaní a bálo se. Přes den jsem se chovala celkem normálně. Byla jsem starší než vaše dcera, ale i tak velmi malá, takže nemohu s jistotou říci, co k tomu vedlo. Občas mi probíhají hlavou záblesky traumatických děsivých vzpomínek. Bohužel mě napadá, že i vaší dceři se mohlo něco nemilého stát. Možná ji něco vyděsilo, ale nevím, co ji mohlo vyděsit, ani vy podle popisu nevíte. Mohla to být možná nedůležitá věc, možná zásadní. Nevím, zda máte nějaké podezření, zkuste se zamyslet. Jinak myslím, že postupujete správně, vlastně terapeuticky, více o ni pečujete, věnujete pozornost její nepohodě. Já bych jí teď na vašem místě dopřála to světlo, i cucání prstů i hraní si s vlasy. Nároky na ni můžete mít, až jí bude lépe. Jinak díky za dotaz a přeji vám, ať to zdárně zvládnete.
Zpět na seznam