divné chování syna
Dobrý den,
mám 2 syny, starší Martin studuje posledním rokem medicínu a mladší Ondra práva a filozofii. Martin je uzavřený, místy bývá nerudný, je pracovitý, odpovědný, studuje na jedničky, velký sportovec.
Mladší je pohodář, velmi společenský a milý. Stíhá neuvěřitelné množství věcí.
S oběma mám výborný vztah. Bydlíme v jedné domácnosti, přítel přijíždí pouze na víkend.
Problém nyní mám cca půl roku s Martinem, prohlašuje, že nechce být lékařem, nechce jít pracovat do Německa, nechce absolvovat atestaci v jakékoliv české nemocnici, neví s jakou slečnou má chodit,s jednou se rozešel a pak se na její žádost k ní zase vrátil, přitom se schází ještě s jinou. Začali jsme se dohadovat, už 3 měsíce na mě vůbec nemluví a chová se odtažitě a drze. Já měla též trable a byla jsem vystresovaná, takže jsme se občas chytli.
Tvrdí, že s e mnou nemluví, protože se nechce hádat, že není schopen žádného vztahu, že neví co chce, rozhodně neví, co bude po dokončení školy dělat. Říkal, že než by šel do našeho blbého zdravotnictví, raději bude dělat pokladního v Lídlu. Také řekl, že jeho největším problémem je, že nemá rád lidi.
K psychologovi jít nechce, prý je to ztráta času. Nikdy ještě nebyl takto depresivní.
Jak mohu pomoci prosím? Mám ho nechat, ať si dělá co chce? Přece nestudoval 7 let nadarmo, ale cítím, že ho nemohu k ničemu tlačit.
Děkuji předem za radu,
s pozdravem Alena
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Aleno.
Myslím, že to nejdůležitější zmiňujete na úplném konci dotazu. Přestože to pro vás musí být těžké, opravdu nemáte páky na to Martina do něčeho tlačit, přestože to jistě myslíte dobře. Domnívám se, že tímto pojmenováváte své hlavní dilema a téma. "Mám představu, co bych mu přála, ale těžko ho k tomu mohu nutit, když je dospělý." Zároveň to zřejmě souvisí i s tím, jak se proměňuje váš vztah, od rodič-dítě ke vztahu dvou dospělých "já pán - ty pán". Dokáži si představit, že je to složité pro vás oba.
Myslím že máte právo po něm vyžadovat dospělou zodpovědnost a samostatnost (včetně finanční), případně slušné chování při soužití ve společné domácnosti, způsob jak toho dosáhne však leží na něm.
Těžko říct, jak se jeho současné rozčarování z představy práce v našem zdravotním systému dál vyvine. Je to však především jeho úkol a záleží na něm, nakolik léta strávená studiem zužitkuje a v jaké podobě. Zda bude dělat v Lidlu, v laboratoři či lékařském výkumu ("když nemá rád lidi"), možná objeví lékařskou specializaci, která ho zajímá, nebo si najde něco zcela jiného, v čem bude spokojený a co ho uživí.
Nemám pochyb, že se při tak náročném studiu kromě faktů, naučil i řadu dovedností
užitečných téměř univerzálně - například schopnosti učit se velké objemy a unášet velký tlak.
Možná by v tuto chvíli mohlo být užitečné, kdyby věděl, že je pro vás nejdůležitější váš vztah a on jako člověk, bez ohledu na to, čím se nakonec bude živit. To neznamená, že nemůžete mít svůj názor, obavy nebo nápad, jak mu pomoci. Měl by však zaznít jen jako nabídka v situaci, kdy o něj bude stát. Stejně tak by bylo vhodné aby cítil, že je respektován jeho odlišný pohled na věc (včetně nejistoty či nejasností), ostatně jde především o jeho budoucí život.
Držím vám i Martinovi palce - v nastavování spokojeného vztahu i hledání spokojenosti v životě.
Zpět na seznam