Dusevni nemoc u tchyne

Odpověď odborníka: Dobrý den, řešit situaci kterou popisujete, bohužel bývá značně obtížné a trvá dlouhou dobu, mnohdy i řadu let. Bludná přesvědčení tohoto typu mohou mít různé příčiny, včetně organických změn na mozku u tzv. stařeckých demencí či v důsledku jiných chronických onemocnění. Základem léčby je vždy podávání léků, snahy o psychologickou léčbu nemívají v této fázi efekt. Zásadní komplikací v organizaci léčby pak typicky bývá nedostatečný náhled na to, že se nejedná o realitu ale projevy nemoci. Bludy nebývá možné vyvrátit logickými argumenty, relativně úspěšnou strategií bývá postoj „věřím ti, že to tak vnímáš, ale já to vidím odlišně“. Velmi pravděpodobně se vám nepovede tchýni přesvědčit, aby vyhledala odbornou pomoc kvůli pocitům že jí ostatní škodí. Někdy bývá důvodem pro návštěvu psychiatra (či praktického lékaře) jiná problematika – např. potíže se spánkem, úzkosti, deprese a léčení hlavního psychiatrického onemocnění jde souběžně, pokud o těchto potížích lékař ví. Bylo by tedy vhodné, abyste s těmito problémy seznámili praktického lékaře ke kterému tchýně dochází a poradili se s ním o dalším postupu a možnostech. Možná se vám podaří společně vytvořit plán, jak tchýni motivovat k vyšetření pro zpřesnění diagnozy a následné léčbě. Abyste se s psychologem či psychiatrem poradili o vhodných strategiích přístupu k tchýni nepovažuji za špatný nápad – v osobním rozhovoru je předání informací snazší a efektivnější, než písemnou formou. Pokud ve vašem regionu existuje komunitní či terénní psychiatrická služba, například Centrum duševního zdraví, můžete se s nimi poradit o tom, v čem vás mohou podpořit. Co se týká léčby proti vůli pacienta, ta je možná jen v případech, kdy bezprostředně ohrožuje sebe nebo druhé – může se jednat o agresivní chování, ale například i o chování které hrozí způsobením požáru či závažnou zdravotní újmou. V takovém případě je vhodné přivolat záchranou službu, nebo se (pokud nehrozí prodlení) poradit s ošetřujícím lékařem - psychiatrem, praktikem. Není zřejmé, co myslíte „dostává se za hranu zákona“, tedy netuším, zda se teoreticky může jednat o případ, kdy soud může zvažovat nařízení ochranné léčby. Držím palce.

Dobrý den. Váš dotaz je z těch, na které je takzvaně "každá rada drahá". Myslím to tak, že je opravdu velmi těžké přesvědčit někoho, že s ním něco není v pořádku a že by se měl poradit s odborníkem, pokud sám tento člověk nemá vůbec náhled na odlišnost svého chování. Zároveň pokud závažným způsobem neubližuje sobě nebo neohrožuje své okolí, nelze ji k léčbě nějak nutit. Nezbývá asi než se snažit s ní mluvit o tom, že o ni máte obavy a že by se jí samotné mohlo ulevit, pokud by si s někým promluvila o tom, co se jí děje. Jako peer pracovník však vím, jak je to těžké a že někdy nezbývá nic jiného, než "čekat, až se něco stane".. Pokud by byla na místě odborná pomoc, obrátila bych se asi spíše na psychiatra nežli na psychologa. K rozhovoru s psychologem musí opravdu být člověk motivovaný a odhodlaný něco se sebou dělat. Více nápomocná by v tomto případě mohla být intervence psychiatra, který by posoudil stav této paní a zvážil případnou medikaci. Přeji celé rodině hodně sil.