Finance
Přibližně 14 let se léčím s bipolární poruchou, jsem ve třetím stupni invalidního důchodu, ale zártoven pracuji v Německu na zkrácený úvazek jako truhlář.To jen pro začátek, aby se z toho dal trochu usoudit celkový obraz. Můj problém spočívá ve financních, nemám malý příjem a jsem i celkem spořivý. Problém nastává ve chvílích, kdy se necítím úpně v pořádku. Jsem schopen vše naspořené až na doraz a někdy i o trochu více, rozházet za věci, které nutně nepotřebuji. Posledně jsem koupil iPad za 15000 Kč jen tak i když už jsem jeden měl a pak ho složitě prodával, nakoupil několik páru opravdu drahých bot i když nosim 90 procent času jen pracovní. Hledal jsem vhodný produkt, kde by třeba 10-15 dní trvalo než se dostanu k penězům a bohužel nenašel. Nejsem na tom vzhledem k vysokým příjmům, momentálně finančně tak zle, ale je to věc, kterou když nevyřeším dopadne velmi špatně a já bych strašně rád žil, alespoň v tomto směru trochu stabilní život. Myslím, že jsem finančně gramotný, vím co je správně, ale v těch výkyvech nejsem schopen reagovat adekvátně k situaci a čím dál tím více mám pocit, že mě nepatří peníze do rukou. Bohužel nemám ve svém okolí nikoho kdo by mi s tímto mohl pomoci a měl moji důvěru. Můj dotaz zní, dá se na tom psychologicky zapracovat? Dá se dobrovolně vzdát čistě finanční svéprávnosti? Protože toto může být jednou větší problém než teď, když s tím nic neudělám.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
úvodem mám potřebu ocenit, jak se se svým onemocněním snažíte žít a vypořádat a zůstáváte u toho pracovně aktivní. Oceňuji i to, že si připouštíte, že v oblasti financí potřebujete kvůli epizodám onemocnění určitou kontrolu, což nebývá snadné přijmout.
Co se týká vašeho dotazu na "psychologické zapracování": z toho co píšete usuzuji, že nevhodné utrácení je přímým důsledkem manie, v jejímž důsledku se u vás (mimo jiné) snižuje racionální kontrola. Je to tedy důsledek onemocnění, které je obtížně ovlivnit jinak než léky (a podpořit přiměřeným životním stylem). Domnívám se proto, že psychologickou prací (či psychoterapií) lze pracovat spíše na udržení stability v širším slova smyslu a na včasném rozpoznání toho, že se stav zhoršuje. Může tedy být významným zdrojem podpory (i v řadě dalších oblastí), nedokáže vás však beze zbytku ochránit před nástupem manické či depresivní epizody ani před důsledky chování s nimi spojenými. Za vhodné tedy považuji vaše hledání praktických způsobů, jak se chránit.
Na vašem místě bych zkusil (například od finančního poradce) zjistit, jakým způsobem fungují termínované účty a vklady. Pokud vím, tak lze založit i účet, pro jehož výběr je nutno více podpisů - není to tedy, že své peníze někomu svěříte, ale ten někdo musí výběr odsouhlasit též. V těchto případech je samozřejmě třeba konzultovat i právní stránku věci a promyslet si možná rizika. Úvaha nad částečným omezením svéprávnosti ve finančních záležitostech mi přijde nosný nápad, minimálně ke zjištění dalších detailů. Neprobíhá to tak, že byste se jí vzdal vy sám - je potřeba podat návrh na omezení (to můžete udělat i vy sám), který následně přezkoumá soud - obvykle si vyžádá znalecký posudek na jehož základě rozhodne. Celý proces obvykle trvá několik měsíců, Z praxe vím, že formy a rozsahy omezení jsou různé a že je snaha omezovat opravdu jen do té míry, která je nezbytná. Dokáži si tedy představit (ale nejsem právník), že soud může rozhodnout například tak, že měsíčně volně disponujete s 20 tisíci korun (částka může být libovolná), nad tuto částku potřebujete souhlas opatrovníka (ten je buď veřejný nebo někdo z vašich blízkých) a při rozhodování o velmi vysokých částkách (např. 100 tisíc) musí vše ještě schválit soudní úředník. Ostatní práva pak mohou zůstat zcela bez omezení. Bližší informace vám může poskytnout váš psychiatr, sociální pracovník některé z organizacích podporujících lidi s duševním onemocněním, případně i sociální pracovník na místním úředu.
Držím vám palce a srdečně přeji, ať se vám daří !
Zpět na seznam