Imaginární představy zrady

Zdravím, zajímalo by mě, proč mám dost často pocit, že mě někdo (většinou blízké osoby, nebo i jen přátelé) zradí. Ve smyslu, že pro ně přestanu být kamarád nebo nejsem tak důležitý, že... (Ani to nedokážu slovy vyjádřit, když nato zrovna nemyslím) zkrátka se jedná o náhodně impulzivní myšlenky, které často přijdou, když něco zkazím, nebo se nějakým způsobem cítím méněcenný.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, na základě takto stručných informací je těžké dělat jasné závěry, ale připadá mi, že podobné obavy „když něco zkazím nebudou mě mít rádi“ zná řada lidí. Souvisí to s potřebou být ostatními přijímán a akceptován, což nepovažuji za nic nezdravého. Potíže mohou nastat v okamžiku, kdy tato potřeba je příliš zbytnělá a dotyčný je tím nucen vyhovět vždy, všem, bez ohledu na sebe a další okolnosti. Opačným problémem pak může být i absence této potřeby, která vede k bezohlednému a sebestřednému chování. Přiměřená a „zdravá“ míra potřeby přijetí může být např. postoj „i když ho občas naštvu nebo zklamu, bude si mě dál vážit a mít mě rád.. když se pohádáme, časem to urovnáme..“. Obvykle to souvisí se sebedůvěrou, sebejistotou, pocitem stability v blízkých vztazích. K tomu jsou potřeba přiměřené sociální dovednosti, schopnost komunikovat, sebereflexe atd. pak přispívají pozitivní zkušenosti v těchto oblastech nasbírané v průběhu života. Pokud se takového zdárného vývoje nedosahuje spontánně, může pomoci psychoterapie. Ať se vám daří !
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, napadá mě, že může působit nějaká vaše dávno zapomenutá vzpomínka, že se vám něco podobného kdysi stalo. Možná jste někdy něco zkazil a zažil pak skutečné nebo i jen domnělé "zatracení, opuštění" - ani to tak nemuselo být doopravdy, ale vy jste to tak vnímal a tato bolest se vám uložila do emoční paměti. Teď vám tuto situaci podprahově připomene váš dojem, že jste zase něco zkazil - a aniž si vybavíte tu konkrétní dávnou zkušenost, jen se vám připomene ten pocit, jaké to tenkrát bylo bolestné - a způsobí to strach z opakování. Možná si také dost nevěříte, pochybujete o tom, jestli vás blízcí vnímají jako "dostatečně ...." (místo teček si můžete sám dosadit, v čem si vlastně nevěříte a proč byste měl být zrazen). Kdysi mi moc pomohla kniha Asertivitou proti stresu, bylo pro mě hodně úlevné číst o tom, že každý máme právo na omyl a na chybu, že můžeme odmítnout žádost, kterou se nám nechce splnit, nebo že když nám někdo odmítne udělat laskavost, neznamená to, že nás nemá rád, že když někdo něco našeho zkritizuje, nemusíme si to brát všeobecně na sebe celého. Zkuste hloubat sám v sobě, nebo zkuste podobné knihy, nebo - pokud vám nic z toho nepůjde - zkuste se obrátit na nějakou poradnu pro vztahy a tam v rozhovorech prozkoumat, o jaký problém tu vlastně jde. Rozhodně pokud vás to trápí a opakuje se to, stojí za to přijít tomu na kloub a hlavně se zase začít cítit ve vztazích s lidmi dobře. Ať se vám to podaří.


Zpět na seznam