Jsem asi jiná

Dobrý den, výčet věcí které vás nezajímají, mě nijak nezaráží - znám řadu lidí, kteří to mají podobně jako vy. Zároveň by mě však zajímalo, co vás zajímá či baví. Myslím, že pro navazování a udržování kontaktu s druhými lidmi je mnohem důležitější, co mají společného - to spojuje a dává náplň společné konverzace nebo činnosti - než co je odlišuje. Záleží však i na tom, zda se zaměřují spíše na hledání společného nebo toho, co rozděluje. To, že nemáte "moc přátel" může být způsobeno i řadou jiných faktorů a samo o sobě to nemusí příliš znamenat. Podstatnější je, zda jste s tím spokojená a zda to vyhovuje vám. Co se týká skrývání vlastních názorů, nemyslím, že je to pro dobrý kontakt s druhými nutné nebo prospěšné. Spíše záleží na tom, jak celková komunikace a interakce vyznívá. Mně se osvědčuje přistupovat k zájmům a názorům ostatních s respektem, nenadřazovat své názory (i když je sděluji) a občas si vyslechnout i věci z oblastí, které mě nezajímají. To jsou v mém případě například sportovní utkání v televizi (fotbal, hokej, tenis ..); automobily ; televizní pořady včetně seriálů atd. Přeji, ať se vám daří.

Dobrý den! Na Váš dotaz zda jste podivín, musím odpovědět, že podle mého názoru nejste. Naopak, jak píšete, "nezapadáte" a cením si toho, že máte svůj názor. Mě samotnou má nemoc - deprese a úzkosti - uvrhla do stavu, kdy také nezapadám. Vyhýbám se kontaktu s lidmi, nevolám, nechodím za přáteli, když je mi hůř, nezajímám se o dění okolo mě. Jakmile někomu cizímu sdělím svoji diagnózu, často zažívám, že je na mě pohlíženo, jako na "jinou". V lepším případě. Setkávám se i s odsuzováním. Pomáhá mi věnovat se práci na sobě samé. Společně s psycholožkou se snažím najít sílu sama v sobě a vážit si sebe takové, jaká jsem. Nemyslím si, že byste dělala něco špatně a lhaní nebo přetvářka by Vám spíše mohla ublížit. Třebas budete mít málo přátel, budete vědět, že Vás mají rádi takovou, jaká jste. Přeji vše dobré!