Jsem zlá na svého partnera i když nechci, nevím, co mám dělat
Dobrý den, trvá to už přes rok. Všimla jsem si, že přehnaně reaguji na cokoliv, co můj partner řekne. Ano, zná mě lépe než kdokoliv jiný, ví přesně, co má říct, aby mi ublížil nebo mě naštval. Možná to dělá občas naschvál, ale i tak bych se k němu neměla chovat takto. Velmi ho miluji, jsme spolu 6 let. Těším se na něj každý den, až přijde domů, chci prostě normálně fungovat a žít, ale každý den řekne něco, co se mi nelíbí a naštve mě to. Já mu začnu sprostě nadávat, i když vnitřně nechci. Na venek se tvářím jako by mi bylo jedno, říkám mu strašné věci, ale vevnitř se cítím hrozně provinile. Za chvíli za ním přijdu a dělám jako by se nic nestalo. On už se mnou samozřejmě nemluví (což je pochopitelné a naprosto ho chápu), ale já do něj pořád rýpu, aby se se mnou bavil, že jsem mu nic neudělala apod., i když vím, že ano. Cítím se jako naprostý blázen. Obdivuji ho, že se mnou stále je, protože si nedokážu představit být s někým, kdyby se mnou takto zacházel a ještě tak dlouho. Mluvili jsme o tom milionkrát a oba nás to trápí. Zkoušeli jsme i to, že když jsem vybuchla, upozornil mě na to a já jsem se omluvila a zkusila svou odpověď přeformulovat, jenže to bohužel nevydrželo. Náš vztah byl bezproblémový. Myslím si, že mě přes den rozhodí více věcí, sbírám a sbírám a pak on řekne jednu věc, úplnou blbost a já vybouchnu. Prostě si na něm všechno vyliju a vnitřně mě to sžírá. Normálně jsem ke všem ostatním milá, chápavá a citlivá, taková jsem bývala i k němu. Děkuji
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
přecitlivělost a výbuchy hněvu, jako popisujete, bývají časté v situacích, kdy je člověk nespokojený a frustrovaný více, než je schopen ovládnout a zpracovat. Z toho co píšete nelze soudit, zda mají významnější roli tlaky v kterých žijete nebo zda nejsou dostatečně silné mechanismy, jak to zvládat. Může se jednat i o kombinaci obojího. Taktéž nelze odhadnout, jak velká část této frustrace pramení z partnerského soužití a jak velká část z jiných oblastí. Za první krok k řešení považuji bližší porozumění tomu, co se ve vás děje – jaké situace to spouští a proč tomu tak je. Následně je možno hledat způsoby, jak tato napětí řešit (například odmítat nepřiměřené nároky a tlaky) a jak napětí uvolňovat či zvládat. V obojím vám může velmi pomoci psychoterapie. Je samozřejmě možné, že část z těchto řešení vyžaduje spolupráci či komunikaci s partnerem. Nejdříve bych však doporučoval, udělat si jasněji sám v sobě.
Přeji, ať se vám daří!
Bára
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Podobnou zkušenost nemám, tudíž si nejsem jistá, zdali Vám dokážu nějak uspokojivě poradit. Podle popisu mi to připadá jako žárlivost. Zmiňujete, že Vás přes den rozhodí více věcí a je přirozené, že si je často vylijeme na těch nejbližších. Myslím si, že dobrým kamenem je, že si to oba uvědomujete a máte zájem to společně řešit. Já bych snad uvažovala i nad návštěvou manželské poradny. Tím se nemůže nic zkazit. Získal by se ucelenější náhled na celou situaci. Za mě je důležitá komunikace, nenechat to někde bublat. Jste na to dva a oba můžete něco změnit. Náznaky tam byly (upozornění, přeformulování výroku), teď jen v nich vytrvat. Přeji hezký den.
Zpět na seznam