Lhala jsem o svém pohlaví
Dobrý den,
dostala jsem se do hrozné situace a to vlastní vinou. Je mi 27, jsem žena, k tomu vdaná žena.
Jenže jsem se dostala do situace, že jsem si online dopisovala s holkou (stejného věku jako jsem já), s cizinkou, která ovšem neví, že jsem holka a myslí si, že jsem kluk. Ačkoliv nejsem na holky, celý tenhle rádoby vztah mě hrozně pohltil. Z počátku to začalo celkem nevinně v jedné online hře, kde si spoluhráčky automaticky myslely, že jsem kluk kvůli mužskému nicku, který jsem tam měla. Přišlo mi to vtipné a řekla jsem si, proč to nezkusit, může být zábava. Takže jsem si s nimi začala psát a hrála jsem svou roli kluka. Jenže pak jsem si s jednou z nich začala psát víc a víc a skončily jsme tak, že jsme si psaly každý den, téměř celý den.Čím hlouběji jsme se ve vztahu dostávaly, tím větší jsem začala mít výčitky a deprese. Bylo mi jasné, že z toho vztahu musím nějak ven, takže jsem jí prostě řekla, že jsem si někoho našla. Bylo to srdcervoucí, plakala, protože se do mě zamilovala. Jenže já jsem také zraněná z toho, že jsem o ní přišla a zároveň že jsem jí ublížila. Teď jediné, na co musím myslet je, jestli jí nemám říct celou pravdu bez obalu. Nevím, jestli to však nechci jen kvůli sobě, protože někde hluboko doufám, že by mi třeba mohla odpustit a mohly bychom být znovu kamarádky...Opravdu nevím a trápí mě to.
Prosím poraďte mi, co mám dělat?
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, oceňuji otevřenost, s jakou o své situaci píšete, rozumím, že to je tedy pěkně zamotané a chápu, že Vás to trápí.
Přemýšlíte, zda jí říci celou pravdu bez obalu a přála byste si, aby Vám odpustila a zůstaly jste kamarádky. Zdá se mi, že rozhodování je těžké hlavně v tom, že nemá jasné dobré řešení. Můžete jí celou pravdu popsat, ale nevíte, zda to povede k udžení vztahu anebo ne, jak bude reagovat totiž nikdo nepředpoví. Je možné, že se to, co si přejete, po Vašem vysvětlení může stát. Zároveň je ale potřeba připustit si i variantu, že se na Vás rozzlobí a komunikaci zcela ukončí. Jaké myslíte, že by to pro Vás potom bylo?
Přemýšlím, jestli je pro Vás v tuto chvíli snesitelnější představa, když "vyložíte karty" a budete sama za sebe pravdivá se vším tak, jak to píšete teď k nám - že zpočátku to byla zábava, ale vyvinula se v pro Vás důležitý vztah, že o ni nechcete přijít, že byste chtěla abyste byly kamarádky i nadále. A budete připavená na jakoukoliv reakci. Anebo když zůstanete se svou pravdou sama a necháte to tak, jak to je, a necháte čas, aby rány zahojil. Zároveň mne napadá, jestli máte ve svém okolí někoho, s kým můžete důvěrněji sdílet své prožívání, abyste měla podporu a pochopení, pokud by celý proces ukončování vztahu byl pro Vás náročný a cítila byste se špatně. Ať již manžela, kamarádku, nebo někoho dalšího z rodiny. Držím palce, ať to sama pro sebe dobře zvládnete.
Zpět na seznam