Maniodeprese a rodina
Dobrý den, mám dospělého syna, který se cca 20 let léčí s maniodepresí. Má plný inv.důchod, ještě chodí občas do práce na vrátnici. Já ještě při důchodu pracuji, jelikož bych jenom s důchodem nebyla schopna nás zajistit. Byl několikrát na léčení v Bohnicích i Beřkovicích, o té, co mě fyzicky napadl, sociální pracovnice po mě žádala, abych souhlasila s jeho nuceným pobytem, jelikož mi ho bylo a je neustále líto, souhlas jsem nedala. Ovšem v poslední době jeho chování k mé osobě je otřesné, jenom chce peníze na cigarety a konsumaci piva. Jeho paní doktorka mi řekla, že pokud nikoho neohrozí, že je agresivní a sprostý ještě není důvod k hospitalizaci. Před ostatními lidmi se chová naprosto odlišně, ale sotva je se mnou sám, hned mě zesměšňuje apod. Takže na venek to působí, že problém vlastně u nás není.Nyní si k posteli dal propanbutanový vařič, kde si ohřívá jídlo /k dispozici má pochopitelně celou kuchyň včetně sporáku a mikrovlnky/, kde navíc již večer ani nejsem. Chodím spát již pouze s prášky s tím, že si říkám, že jestli se má něco stát, tak se to stane. Je fakt, že pokud je vše podle něj, tolik nekřičí, ale jakmile s ním nesouhlasím, hned řve. Nevím, jestli jsou tyto projevy u léčené maniodeprese normální nebo je ještě jiné řešení. Děkuji za odpověď. MP
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
chápu, že pro vás takové soužití může být krajně nepříjemné a vyčerpávající. Na dálku a bez znalosti detailů je odhad těžký, ale obecně lze předpokládat, že úprava léků a jejich řádné užívání mohou stav zlepšit. Negativní roli může hrát nadužívání alkoholu – jak účinek jeho samého, tak pro interakci s léky. Pokud nelze úpravy dosáhnout ambulantní formou, je na místě zvážit hospitalizaci, v nutném případě i nedobrovolnou.
Důvodem pro nedobrovolnou hospitalizace je „bezprostřední ohrožování sebe nebo druhých“. Z toho co uvádíte naplňuje tato kriteria fyzická agrese proti vám (ale není jasné kdy k ní došlo), vařič vedle postele (riziko požáru, tady ohrožení všech lidí v domě), dále to pak mohou být například výhružky agresí. O nedobrovolné hospitalizaci rozhoduje v prvním kole lékař záchranné služby, následně pak přijímající lékař v nemocnici (následně vše kontroluje a posuzuje soudní úředník). Bylo by proto vhodné, abyste jim (pokud k hospitalizaci dojde) sdělila a vysvětlila, jak se váš syn chová.
Je pro mě srozumitelné, že je vám syna líto a není snadné to udělat, na druhou stranu shovívavost ubližuje vám a stav syna nezlepšuje. Mohlo by pomoc, pokud byste v nastavování hranic měla podporu. Můžete se zkusit obrátit na sociální pracovnici o které píšete, na synovu psychiatryni, konzultovat situaci s jiným odborníkem (včetně linky důvěry) nebo se obrátit na Centrum duševního zdraví, pokud ve vašem regionu existuje. Úlevou a řešením by také mohla být změna opatrovníka na veřejného (pokud jsem správně pochopil, že má syn omezenou svéprávnost) – nemuselo by pak být držení hranic jen na vás, opatrovník by byl schopen hodnotit situaci z většího odstupu, pravděpodobně by si k němu váš syn nedovolil tolik jako k vám.
Držím palce!
Zpět na seznam