Matka mě mlátí

Dobrý den, chápu, že pro vás taková situace může být velmi nepříjemná. Nepíšete jakou nemoc matka prodělala, nemohu proto odhadovat příčinu změny chování, což by mohlo mít vliv na volbu léčebného postupu nebo strategie. Každopádně si myslím, že by o takové změně chování měl od vás vědět lékař, u nějž je v péči. Tedy např. praktický lékař, psychiatr (pokud se psychiatricky léčí), ale například i internista, onkolog nebo neurolog (pokud se jednalo o takové onemocnění). Změny chování, myšlení či prožívání mohou být způsobeny jak změnou v organismu (např. po mrtvici, při špatné funkci ledvin, u některých neurologických onemocněních, úrazech, Alzheimerově chorobě..), mohou být způsobeny některými léky, mohou být základní charakteristikou onemocnění (u duševního onemocnění) nebo může nemoc dotyčného zatěžovat a oslabovat takovým způsobem, že ve své podstatě nepřiměřeným způsobem reaguje na stres. Podle příčiny je proto vhodné hledat řešení či opatření; v řadě případů to pak vede k významnému zlepšení a úlevě u všech zúčastněných. Z toho důvodu považuji za nezbytné, aby lékař informaci od vás měl. To, že pacient některé potíže nesděluje nebo skrývá je poměrně běžná záležitost s kterou by si doktor měl umět poradit a sdělení blízkých tak může být cenným doplněním informací. K tomu, abyste mohli své pozorování sdělit, není třeba souhlas matky. Lékařská mlčenlivost se týká pouze sdělení informací o pacientovi, nikoli přijímání informací o něm. V případě prostého domácího násilí je vhodné obrátit se na některou z organizací, které obětem domácího násilí pomáhají. Obvykle mají i poradenskou telefonní linku, řadu cenných kontaktů i řadu informací a doporučení na svých webových stránkách. Spíše nouzovým a krajním řešením (byť často jediným možným a legitimním) je při fyzickém napadení přivolat policii či zdravotní záchrannou službu. Ta pak osobu která je nebezpečná druhým či sobě může odvést k psychiatrickému vyšetření a hospitalizaci i bez souhlasu dotyčného. Držím vám palce a přeji, ať najdete dobré řešení.

Dobrý den. Vážím si Vašeho dotazu. Jste v nelehké situaci a vnímám, že těžce hledáte řešení. Osobně bych se přece jen snažila s maminkou o problému mluvit. Otázka je, zda si maminka uvědomuje, že Vám ubližuje. Sama když jsem se potýkala s nemocí jsem takovýto náhled (uvědomění) měla jen v malé míře a musela jsem ho budovat. Velice mi v tom pomohla rodinná terapie. Rodinní příslušníci mě na ni konfrontovali, že jsem se velice změnila. Byla to pro mě rána, ale začali jsme znovu stavět fungující vztahy. Proto bych to já nevzdávala. A mluvila o problému, i s odborníky. Přeji mnoho sil.