Nasmerovani
Moje dcera byla dlouholetá alkoholický-nikdy to ne přiznala. 10 let jsem vychovavala její dceru-s vnučku sme měli výjimečný vztah. Stalo mě to hodně zdravotních, emocnich i finančních obětí věnovat sa zcela vnucce, udržet dceru před ní v "kladnem modu", snažit se i dceři pomáhat v směřování k léčbě, zvládání jejich dluhu, péči o umírajícího manzela a běžné routine... Vaření, úkoly, praní,škola, krouzky, zdravotní péče,letní tábory,vylety,rodinné oslavy,rodičky, zahrada... To vse v invalidním důchodu, každý 2-3 rok nějaká operace, o berlich od 50 do 60 let.Manzel zemřel, dcera po posledním léčení 4 roky přestala pít, vnučka se vrátila k mamince a tím som pro ně přestala existovat.Obcas když potřebuji peníze-dcera od narozeni vnučky nepracuje, žádný zájem o mně,zadne návštěvy, společný program,vztahy. Dcera vnucce "vysvětlila" že to co jsem pro ni dělala byla jen manipulace a cesta jak deptat maminku.O ní to už není, jen o popření všeho co jsem pro ni a její dítě vykonala a poháněn toho všeho. Moje dcera přes alkohol úplně stratila empatii, svědomí i úsudek. Nic nedělá, nepracuje, nechá se živit otcem vnučky-má 70 let, nemá žádný plán pro svoje dítě i sebe, žije že dne na den a jediná její ambice je udrzat si status-quo a nezajímá sa o nikoho a nic jiné než o "vlastní zadek" to jí cituji. Jak mám s tým dal žít, netrpet a ne zoufat si když tělo neslouží a duše bolí?
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, vaše nasazení v péči o vnučku i další blízké bezpochyby zasluhuje ocenění. Chápu že vás situace kterou zažíváte mrzí a můžete ji vnímat jako nevděk či nespravedlnost. V tuto chvíli asi není příliš efektivní investovat velké množství energie do snahy o rychlou změnu v chování a vztahu s dcerou. Vhodné se mi naopak zdá, snažit se udržet alespoň nějaký kontakt s vnučkou. Čím bude větší, tím větší možnost bude mít rozhodovat si o kontaktu s vámi sama a utvářet si vlastní úsudek o tom všem. To pak otevírá další možnosti v rozvíjení vztahu. Odhaduji, že byste si přála zlepšení rychleji, někdy to však bohužel není v naší moci.
Zdá se mi, že řadu let bylo ústředním bodem vašeho života pomáhání lidem kolem a nyní, když tento životní program odpadl, je najednou těžké tuto mezeru vyplnit. V takové situaci bývá důležité nezůstávat osamělý, hledat činnosti při kterých se cítíte lépe a které vám dávají smysl. Může to být možnost vrátit se k věcem, které jste kdysi ráda dělávala a dlouho na ně nebyl čas, stejně tak je možno vyzkoušet něco nového. Pokud nemáte ve svém okolí nikoho, s kým by bylo možno vaše prožitky a úvahy sdílet, můžete využít i podpory profesionální. Obrátit se na psychologa nebo využít telefonní linku podpory seniorů nebo linku důvěry.
Přeji, ať se vám daří nalézat způsoby, jak žít spokojenější život.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den,
děkuji za dotaz do naší poradny. Po přečtení Vašeho dotazu jsem vnímala, jak nesnadná celá tato situace musela být - zaopatření vnučky během matčiny absence, umírající manžel. Ale chtěla bych pozdvihnout a opravdu velice ocenit Vaši snahu, že jste se starala nejen o sebe, ale i jak obětavě o Vaši vnučku a blízké. Bohužel nyní zažíváte něco jako nevděk od vlastní dcery. V tom případě je každá rada drahá. Pokud je to alespoň trochu možné, asi bych na Vašem místě udržovala kontakt s vnučkou. A to, že dcera nejeví zájem, rozumím tomu, jak to bolí a je nesnadné na to nemyslet. Zkuste pečovat nyní zase o Vás, dopřejte si nějakou radost nebo se nějak potěšit, oživte kontakty s lidmi, s kterými se cítíte dobře nebo s kamarádkou popovídejte. Nebo se ve volném čase zapojte do nějakého spolku, kde budete mezi lidmi, nebudete sama a budete mít možnost, zažít pěkné chvíle s ostatními. Doufám, že toto období a zranění na duši přebolí a Vám se bude zase vést alespoň trochu lépe. Přeji hodně štěstí a zdraví, ať se Vám daří.
Zpět na seznam