Nenávist k lidem
Dobrý den. Je mi 20 let. Za uplynulý rok mám stupňující tendenci stranit se lidí. Ze začátku to bylo spíše příznivého charakteru - přestala jsem se bavit opíjením a s ním spojenou zábavou a raději se věnovala svému koníčku. Takhle to nějakou dobu vydrželo, jenomže když jsem po delší době byla mezi lidmi, bylo mi to velmi nepříjemné, nevěděla jsem, o čem se s nimi bavit, měla jsem úzkosti.. Téměř každý pokus se "socializovat" dopadl nepříznivě. Teď to došlo do fáze, kdy ve mě většina lidí probouzí téměř nezvladatelný vztek, ať už něco řeknou, udělají, nebo se na mě jen třeba podívají v MHD. Na všech svých blízkých jsem si našla něco, co mě hrozně irituje. Netěší mě už ani můj koníček a jsem ve volném čase doma. V práci nejím, abych se nemusela bavit s kolegy v kuchyňce. Kromě vzteku už nedokážu prožívat jiné emoce, jsem velmi apatická. Mám dg HPO. Chtěla bych znát názor odborníka na tuto situaci, popř. rady, jak se zbavit hlavně toho vzteku a apatie. Předem moc děkuji za odpověď.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
to co popisujete pravděpodobně souvisí s hraniční poruchou, která u vás byla diagnostikována. Mezi typické projevy patří kolísání emocí s tendencí ke zvýraznění polarit, potíže a nejistoty ve vztahu k sobě i druhým lidem. Psychoterapie pomáhá toto prožívání a chování blíže pochopit a naučit se výkyvy zvládat nedestruktivními postupy. Podporou mohou být i léky, které dokáží kolísání emocí stabilizovat, zmírnit úzkost či depresi.
Vhodné by tedy bylo objednání do psychoterapie, případně též k psychiatrovi. V případě že psychiatrické léky již užíváte - zkonzultujte aktuální stav se svým lékařem.
Kromě toho je samozřejmě na místě i hledání svépomocných postupů - činností a kontaktů které vám ulevují nebo přímo dělají dobře. To že vás přestal těšit jeden koníček neznamená, že nemůže nyní fungovat něco jiného.
Přeji ať se vám daří.
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den.
Děkuji za Váš dotaz. I když osobní zkušenost s touto diagnózou nemám, dokáži si představit, jak pro Vás musí být každodenní kontakt s lidmi náročný a vyčerpávající. Stalo se mi totiž při jedné z mých atak, že jsem pociťovala vztek na lidi a zároveň velkou zášť . Byla jsem velmi překvapená, kde se to ve mě bere, neboť se považuji za mírumilovného tvora. Překvapovala jsem sama sebe. Snad moje vnitřní nespokojenost s tím , co jsem žila. Dodnes nevím. Mě pomohla medikace. Pak následovalo období, ve kterém jsem snížila míru stresu a hodně jsem odpočívala. Nyní je vše jako dřív. Zase jsem přející člověk.
Kdybych byla ale na Vašem místě, pokusila bych se sdělit vše svému psychiatrovi a zároveň bych zvážila docházení na psychoterapii.
Hodně štěstí a naděje.
Katka
Zpět na seznam