nevím jak požádat o odbornou pomoc

Už nevím kudy kam.Cítím se beznadějně. Trápí mě duševní zdraví,jsem neustále v nervech,odtržená od reality,osamělá, zbytečný člověk. Mám za sebou neideální dětství, dlouho jsem se sebepoškozovala,otec mě psychicky týrá. Je toho hodně. Před půl rokem jsem ztratila jedinou osobu, která tady pro mě vždy byla a od té doby se cítím jen hůř. Jsem sama, mám strach se svěřit a problém ovládat svoje nálady. Někdy se cítím skvěle,nic mi nechybí a jindy ztratím všechnu chuť žít. Stačí, aby mi někdo řekl jednu nehezkou věc a dokážu se psychicky zhroutit. Bojím se doma říct o pomoc, mám pocit, že svoje nejbližší zklamu, neustálý pocit, že jsem jen přítěž, nejsem tím, kým oni chtějí, abych byla. Tyhle moje stavy beznaděje, viny, sebenenávisti trvají už od mých 13 let.Pořád jen předstírám, že jsem v pořádku. Nedokážu se otevřít nikomu. Otec po mně často řve, když vidí, že jsem skleslá, naštvaná nebo podrážděná. Nedávno dal na dveře obýváku cedulku s nápisem ,,usmívat se!!” a řekl mi, že pokud se nebudu usmívat, tak mám zakázáno tam chodit, že mě nechce vidět. Tím mi znepřístupnil i chození do kuchyně, takže jsem několik dní chodila jíst, jen když zrovna nebyl doma nebo jsem prostě hladověla. Když rodičům řeknu o tom, že bych chtěla nějakou pomoc, budou chtít vědět proč, ale jak jim mám vysvětlit, že tu pomoc potřebuji právě kvůli nim... Mám strach, že mě nepochopí a moje snaha o pomoc skončí absolutní katastrofou a bude ze mě jen nevděčná dcera.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, je zřejmé, že vaše situace je obtížná. Naději vidím v tom, že jste se odhodlala hledat pomoc i v tom, že s postupujícím věkem narůstá možnost organizovat si život podle svého a mít zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Neuvádíte kolik je vám let, od čehož se odvíjí nutnost souhlasu rodičů s vyhledáním zdravotní péče. Bez ohledu na věk, můžete (klidně i anonymně) zatelefonovat na Linku bezpečí, kde je možné situaci probrat a hledat další možnosti. Můžete se také obrátit na školního psychologa nebo školního výchovného poradce a situaci s ním probrat. Do ambulance klinického psychologa se můžete bez souhlasu rodičů obrátit od 15 či 18 let (výklad zákona není v tomto případě jednoznačný a praxe se v ambulancích různí). Pokud se rozhodnete získat podporu k vyhledání péče v rodině, můžete při vysvětlování důvodů zůstat u popisu toho co prožíváte a situace, které by rodiče mohli brát jako útok, zatím ponechat stranou. Není v širší rodině někdo, kdo by vás v domluvě s rodiči mohl podpořit? Teta, babička, starší sourozenec, rodinný přítel? Držím vám palce, přeji ať najdete vhodnou pomoc a žije se vám lépe.
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Z Vašeho celého popisu situace a okolností chápu, že se nejspíš jedná opravdu o náročnou situaci. Máte toho hodně za sebou, prožila jste bohužel i nepříjemné věci v životě. Oceňuji Vaše odhodlání – hledat a najít odbornou pomoc. Upřímně řečeno, si myslím, že v této situaci Vám může pomoci odborník ve své profesi týkající se duševního zdraví, např. psycholog – psychoterapie, psychiatr. Zkuste si ve svém okolí najít tuto odbornou podporu. Doufám, že najdete potřebnou pomoc, někoho, komu se můžete svěřit a kdo Vám pomůže na cestě zotavení. Je to možnost, abyste se necítila na obtíže sama, našla svou vlastní rovnováhu a naději do budoucna. Držte se a nezapomínejte na Vaše odhodlání, jak se i říká: „Kdo hledá, ten taky najde.“ Držím Vám palce, ať se Vám daří a Vaše situace se zlepší. Přeji hodně štěstí a zdraví.


Zpět na seznam