Nevím si rady se svou šestiletou dcerou
Dobrý den, nevim si rady s mojí šestiletou dcerou. Nedojdu si ani na záchod, aby si mě nepřišla zkontrolovat. v noci nespi a chodí mě kontrolovat, zda spím v posteli. nebo pobíhá po bytě a hystericky brečí, kde je maminka i přesto, že já, nebo manžel ležíme doma v posteli. Kdybych nezamkla dveře asi by utekla i ven mě hledat. Podotýkám, že jsme ji nikdy nenechali nikde samotnou, aby musela mít strach ,že je někde sama. Ráno se plíží po čtyřech kolem naší postele a nebo sedí vedle ni a sleduje nás. včera sem jí přistihla v obchodě jak krade hračky. nacpala si je do kapes. Opravdu už si nevím rady a přijde mi že se to stále stupňuje. Už si nevím rady, dcera má vše co potřebuje, sociálně nestrádá, hledat si kamarády taky nemá problém, chodí do školky, věnuje se kroužkům tancování a plavání, které si sama přála.má mladší sestru, ale neděláme rozdíly, když má narozeniny jedna dostane vždy i druhá. Maji každá svůj pokojíček, dostatek hraček (někdy si říkám, že až moc). pokaždé jí vše trpělivě vysvětluji a mluvíme o tom, ale bohužel bez výsledku.už si nevím rady. Navštívili jsme pedopsychologa už několikrat, bohužel bez jakéhokoliv výsledku ,...... :-(
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, zaměřuji se na práci s dospělými a proto mám s dětmi jen velmi omezené profesní zkušenosti. Netuším, jaké postupy jste již vyzkoušeli ani jaké hypotézy o kořenech obtíží máte. V takto omezeném kontaktu mohu mít jen zlomek informací, jaké má psycholog u kterého jste byli a proto nepředpokládám, že poradím lépe. Užitečným vodítkem by mohly být okolnosti, situace či období, kdy se uváděné projevy zmírňují, nebo naopak zhoršují.
Doporučil bych vám, probrat nejdřív vaše otázky i znepokojení, že se stav podle vás nelepš,í s psychologem u kterého jste byli. Pokud je pro vás z nějakého důvodu spolupráce s ním obtížná, můžete zkusit vyhledat jiného dětského psychologa případně psychoterapeuta se zaměřením na děti.
Přeji ať se vám podaří najít cestu ke zlepšení.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, jako matku mě téma dětských strachů kdysi velmi zajímalo a četla jsem knihu Zbavit se minulosti od kanadského psychoterapeuta Rancourta. Z ní jsem si vzala poučení, že dětské trauma může vzniknout i z relativní banality – prostě proto, že nevinná každodenní situace může být pro dítě (viděna dětskýma očima) opravdovou katastrofou. Představuji si, že jste se dcerce někdy mohla na pár vteřin ztratit z očí, ale že ona v tu chvíli zažila strach stejný, jako kdyby vás neviděla celý den – a úzkost mohla být na světě. Kdybych byla na vašem místě, hledala bych pomoc u psychoterapeuta zkušeného v práci s dětskými traumaty. A dále hlavně takového, který by mi lidsky „seděl“, ke kterému bych cítila důvěru. Moc vám držím palce.
Zpět na seznam