Nezaměstnaný

Dobrý den, jsem transgender osoba, která preferuje být zařazena mezi nepohlavní osoby. Od útlého dětství trávím čas jen se zvířaty a lidem se vyhýbám. Problém mi dělá i zvednout telefon, nebo cizí dotyk, či pohled. Základní školu mám za sebou, je mi osmnáct let a střední školu mám ukončenou v druhém ročníku. Nesnesu být ve společnosti lidí, ať již v malém počtu, nebo ve velké skupině. Alespoň ne osamotě. Pokud tedy jdu s někým z rodiny, či partnerem, tak to díky nim zvlánu. K psychologovi docházím již několik let a k psychiatrovi též stejnou dobu. Bez viditelných změn. Jde mi o to, že jsem teď na úřadu práce a vím, že nedokážu docházet do zaměstnání, nebo dokonce na schůzky, které jsou od ÚP povinné. V době, kdy mne přepadne úzkost, což znamená již před kontaktem s lidmi, se zhroutím. V tomto stavu si dokážu ublížit, ne tedy, že se chci zabít, ale utišit tu bolest v hrudi a děs, který s ní přichází. Rozškrábané ruce do krve jsou to nejmenší. Nevím co mám dělat. Jediné v čem mám jistotu je, že nedokáži být v jakémkoli zaměstnání, protože se vždy s někým setkám.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, vím o vás jen zlomek oproti vašemu psychologovi a psychiatrovi, proto by bylo vhodné tuto otázku položit především jim. Osobně bych doporučil pokračovat v léčbě a hledat práci, při které je minimální kontakt s lidmi. Nemusí to být snadné, možná to bude vyžadovat určitý nácvik, minimálně teoreticky je to však možné - například práce s počítačem z domova, péče o zvířata, jednoduché manuální práce prováděné z domova apod. Zaměstnání podobného typu vykonávají lidé kteří jsou různými způsoby handikapovaní. Zkuste kontaktovat některou z organizací, které takové práce zprostředkovávají. Dále by stálo zvážit (a konzultovat s vašimi odborníky) žádost o invalidní důchod. Přeji ať se vám podaří najít řešení.
Avatar

Katka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Nikdy jsem fobií s kontaktu s lidmi netrpěla. Proto se jen těžko mohu vžít do toho, jak se cítíte. Píšete , že docházíte k terapeutovi i psychiatrovi. Předpokládám, že po této stránce dělají , co je v jejich silách, aby Vám poradili a pomohli. Jako peer konzultant jsem se setkala s lidmi , kteří se sebepoškozují a mají strach z kontaktu s lidmi. Ve Vašem případě mě napadlo pouze to , že pokud nemáte momentálně sílu překonávat strach z lidí, můžete zkusit požádat o invalidní důchod. Musím ale zároveň připustit , že nevím , jestli ho získáte. V ID můžete dál na sobě pracovat a nebudete ve stresu z toho, co dál po skončení podpory v nezaměstnanosti. Hodně štěstí. Katka


Zpět na seznam