Nezvádám práci

Dobrý den, chápu, že si o dceru děláte starosti a zřejmě byste jí přála spokojený, úspěšný a naplněný život. Jaká cesta k takovému cíli vede je však u různých lidí různé, může se to lišit v jednotlivých etapách života, roli v tom samozřejmě může hrát i celková kondice či onemocnění (duševní i tělesné). Odborná, společensky či finančně vysoce oceňovaná práce však rozhodně není automaticky spojena s životní spokojeností ani dobrým lidským charakterem. Za svou praxi jsem potkal řadu nešťastných zdravotníků, právníků či třeba policistů.. Zda je v tuto chvíli změna zaměstnání pro vaši dceru nejvhodnější strategie nemohu posoudit. Jasnější názor na to může mít psychiatr a psychoterapeut ke kterému dochází. Vy zajisté můžete vyjádřit svůj názor či obavy (ideálně vlídnou formou bez tlaku a výčitek), povzbudit jí ať situaci probírá s odborníky kteří ji mají v péči, případně se zeptat, zda jí nějak můžete podpořit či pomoc. Rozhodnutí je však na ní. Obecně si dokáži představit (i jsem to u v řady klientů viděl), že klidnější a méně náročná práce umožní překonat obtížné období, soustředit úsilí a energii na ostatní oblasti života a tak být odrazovým můstkem pro další změny a vývoj. Držím vám i vaší dceři palce!

Dobrý den. Stejně jako vaše dcera mám osobní zkušenost s potížemi úzkostného a depresivního charakteru. Umím se tedy asi představit, co vaše dcera prožívá a jak je pro ni těžké uplatnit svůj potenciál, své vědomosti a schopnosti. Úzkosti a panické stavy totiž člověku berou mnoho sil i odvahy do čehokoli se pustit. Člověk pak přirozeně hledá bezpečí, méně zodpovědná zaměstnání, méně stresu a změn. Asi není jiná cesta, než aby vaše dcera nadále pracovala na svém zotavení formou psychiatrické a psychologické pomoci. Pokud se jí uleví, určitě bude mít více odvahy i sebevědomí při výběru svého povolání i všech ostatních životních cest. Přeji vám oběma hodně sil.