Prázdnota

Dobrý den, poslední měsíce se cítím jako vybita baterie co se dokáže nabít tak na 60 procent.. Je to jako žít zdálky. Cítím se prázdná a přijde mi že i když jsem šťastná tak to není úplný.. jsem zmatena, unavená.. nálady se mi pořád mění, v jddnu chvíli jsem v pohodě a za 10 minut se rozbrečím a sesypu a to se mi v životě neděje nic špatnýho.. mám super vztah, ve škole se mi daří a v rodině taky ok.. Ale ja se přesto stejně cítím špatně.. Občas se ráno probudím a říkám si že kdybych tady nebyla tak bych nemusela nic řešit a bylo by to jednodušší.. Ani nevím co čekám že mi na to řekněte jen to potřebuju dostat ze sebe
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, stavy, které popisujete, někdy za život pozná řada lidí (a ani já v tom nejsem vyjímkou). Mnohdy k jejich odeznění stačí čas a k jejich zvládnutí vlastní aktivita či podpora okolí. Jen někdy je potřeba odborná pomoc – především tehdy, pokud jsou pocity příliš silné, nebo dlouhé. Možná opravdu potřebujete to, co sama píšete – sdílet své prožitky s někým dalším. Mnohdy to pomáhá, otevírá prostor pro podporu a blízkost. Užitečné může být pozorování, při jakých činnostech či okolnostech vám bývá alespoň o trochu lépe a těchto aktivit cíleně využít. Prospěšný bývá přiměřený denní režim, dostatek pohybu, pobyt v přírodě, příjemné a blízké sociální kontakty. Často pomáhají manuální práce, sport, cvičení jako je jóga nebo tai-či. Pravděpodobně to nepovede hned k „nabití na 100%“, ale každé zlepšení je cesta dobrým směrem. Pokud by se vaše potíže zhoršovaly nebo trvaly delší dobu, můžete se obrátit na psychologa / psychoterapeuta nebo zatelefonovat na linku důvěry. Držím vám palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, vaše stavy moc dobře znám, mívám to taky! Přišla jsem na to, že kárat sama sebe nepomáhá (takové to "měla bys být spokojená, máš vše, jak to, že brbláš"). Co tedy dělám je, že si nejdřív tyto nálady dovolím, omluvím si je ("není divu, všude samé problémy, celková nálada pod psa, jak bych ji mohla nemít taky"). Pak začnu cíleně pozornost zaměřovat na vše, co je důvod k radosti a co běžně přehlížíme - a snažím se to prožít, ne jen zaregistrovat, opravdu si představit, že bych to něco dobré neměla. Taky je dobré (zvlášť, jestli vaše nenálada vede až k pláči) víc prozkoumat, co to v sobě vlastně mám za bolest, za nespokojenost - nespokojit se s tím, že nevím, ale jít po tom pocitu a pátrat. Může to být nějaká stará bolest, kterou jsme vědomě zapomněli, ale ona přesto někde v naší hloubce je a něco ze současnosti nám ji připomene, ale jen v podvědomí. Má cenu takové staré, neošetřené bolesti objevit, proplakat a nechat je tím odejít. Věřím, že obě tyto části jsou důležité a že často je ta naše nespokojenost a nenálada způsobená obojím, jak starými bolestmi, které nás stále ovlivňují, tak tím, že docela přirozeně zaměřujeme pozornost na negativní věci (původně z pudu sebezáchovy, ale zvrtne se to tak, že si otravujeme život). Ať vám můj návod pomůže a začne vám být lépe.


Zpět na seznam