Přítelkyně a strach
Dobrý den,nepíšu dotaz ohledně sebe ale své přítelkyně. Mám o ni velkou starost. Vypadá to, že se neustále něčeho bojí. Stále sedí skrčená, i když trpí velkou bolestí zad, spí v klubíčku a občas se dost cuká ze spánku, má potřebu neustále ve spánku něco/někoho objímat. Dále má velký problém třeba s cestováním, neustále se strachuje, že něco zapomněla nebo že nastoupí na špatný vlak. Také pozoruji, že když to jde, tak kontakt s veškerými cizími lidmi (ať už je to prodavačka nebo řidič), "hází" na mne. Musím ji dopředu říct, že půjdeme s někým tam a tam jinak je nervózní. Takhle bych mohl popsat spoustu dalších věcí, které na ní pozoruju. Její máma tvrdí, že vždy byla taková "samostatná jednotka" a věčně dřepěla na dvoře se zvířaty, ke kterým má stále silný vztah (moje kočka si ji hned oblíbila, protože ji věčně hladí). Od její sestry jsem zjistil, že velmi trpěla, když bydlely u babičky například její sestra dostala velkou čokoládu, a má přítelkyně dostala starého gumového dinosaura s utrhnutým ocasem. V přítomnosti své babičky odmítala mluvit a schovávala se před ní, takže její strýc zjistil, že umí mluvit až v jejích čtyřech letech. Dále jsem zjistil, že mezi pátým a čtvrtým ročníkem základní školy nejspíše prošla šikanou. Tvrdí, že kamarádky se s ní ze dne na den přestaly bavit a občas ji slovně napadly.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, z vašeho dotazu je cítit velký zájem a snaha pomoci. Odpověď peer poradkyně považuji za zcela vyčerpávající. Dodal bych jen to, že přesná diagnóza, na kterou se tážete, není dle mého názoru až tak podstatná - důležitější je, co s tím dělat. Vámi nabízené varianty považuji za možné, u obou je léčba obdobná (jak v psychoterapii tak při případné medikaci).
Dále mě napadalo, že při takto velkých a dlouhodobých obtížích je šance na léčbu "svépomocí" malá. Opravdu bych doporučoval navštívit odborníka (psychoterapeuta, příp. i psychiatra). Roli podporujícího blízkého člověka považuji za velmi důležitou a jedinečnou. Zároveň jsem se však ve své praxi opakovaně přesvědčil, že snaha o její kombinování s laickou (či odbornou) terapií nevede k úspěchu a bývá zhoubné pro vztah.
Držím vám oběma palce.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, z toho, co píšete se mi zdá, že vaše přítelkyně může mít úzkostnou poruchu, se kterou mám sama zkušenost. A troufnu si odhadovat i z toho mála, co píšete o jejím dětství, že mohla opravdu vzniknout právě tam. Dítě má velikou důvěru k dospělým, vždyť samo ještě svět nezná, a pokud od nich opakovaně zažije emoční zranění (a to může vzniknout velmi snadno i ze situací, které by dospělý nepovažoval za závažné), ztratí důvěru v lidi a svět a bojí se. Postupně se bohužel dostane do začarovaného kruhu, kdy mu reakce okolí na jeho ustrašené chování způsobují další zklamání - a "najednou" je tu stav, kdy se už dopředu bojíme vlastně úplně všeho. Úzkost se může projevovat i dechovou nedostatečností a kašlem, to sama moc dobře znám, vlastně máte doslova tak úzko v hrdle, až vás to dusí a nutí do kašle. Podle vlastní zkušenosti vám také mohu napsat, že bez pomoci psychoterapeutky bych sama zotavení nezvládla. Velkou pomocí jsou i léky, mohou přinést velikou úlevu, ale pokud by se tím člověk jen ukolébal, musel by jich brát čím dál víc, aby mu bylo aspoň normálně (taky vás moc varuji před opatřením si jich bez lékaře, některé jsou velmi návykové - a byl by tu další problém). Já jsem se musela naučit (a šlo to po krůčcích, zkratky bohužel nejsou) znovu začít věřit ve vlastní hodnotu. A to tak, že jsem si postupně vzpomínáním na konkrétní situace uvědomovala, jak vlastně můj strach vznikl - a pak (už s rozumem dospělého) "opravovala" svůj pohled na svět a na sebe v něm. A k takové intimní práci je opravdu moc důležité mít terapeuta, ke kterému má člověk sympatie, maximální důvěru a snese od něj i nepříjemnou pravdu. Moc vaší přítelkyni přeji, ať se jí podaří najít sílu k vyhledání pomoci. Má ve vás velikou oporu, tak držím palce.
Zpět na seznam