PROBER SE

Dobrý den, z toho co píšete je zřejmé, jak je pro vás v současnosti život obtížný. Zároveň si však ve vašem popisu všímám i velmi pozitivních věcí – své problémy si uvědomujete a pojmenováváte je, hledáte způsoby jak to změnit. Již docházíte do psychoterapie - i když vám dosavadní přínos nepřijde dostatečný. Záleží vám na lidech kolem vás - i když se vám zřejmě někdy dobře míněné snahy nepovedou. Přemýšlím nad tím, jaké jsou další oblasti, kde se vám daří a při čem se cítíte alespoň trochu lépe. Dospívání je téměř pro každého velmi složité období, v kterém je potřeba najít novou životní roli a směr, tlakem je přebírání zodpovědnosti a zároveň tlak okolí, jaké představy je třeba naplňovat.. To celé ještě doplněno o biologické a hormonální změny a poslední 2 roky, o značná omezeni a nejistoty v důsledku epidemie.. Povzbudivé pro vás může být i to, že s postupujícím věkem se obvykle potíže vašeho typu zmírňují (člověk je do svého života „usazenější“). Doporučil bych vám, abyste nadále docházela do psychoterapie, případně i k psychiatrovi a pokud vám pokroky nepřijdou dostatečné, probrala s nimi i další možnosti. Kromě léčby v lůžkovém zařízení je možno zvažovat denní stacionář, doplnění o psychoterapeutickou skupinu, nácvik relaxačních technik či DBT a další podpůrné aktivity. No a co se týká té facky, asi vás zklamu – nemyslím, že ji zasloužíte :) Navíc mám dojem, že jste na sebe mnohdy příliš přísná a leckdy si jich místo drobného pošťouchnutí udělíte celou řadu… Přeji vám hodně sil, trpělivosti a víry, že vaše snaha o změnu má smysl. Věřím tomu, že podobně jako u řady lidí s podobnými potížemi které jsem ve své praxi potkal, je i u vás možné dosáhnout významného zlepšení a vám se časem bude žít mnohem lépe.

Dobrý den! Děkujeme za Váš dotaz do poradny. Přiznám se, že nevím, jak bych Vám odpověděla. Když pročítám Vaše řádky, napadá mě, jak náročné musí být bojovat s tolika těžkostmi zároveň, a to i přesto, že se aktivně podrobujete terapii. A zdá se, že se Váš stav stále nelepší. V mé představě jste zavalena problémy a je toho na Vás moc. Ve chvílích, kdy se dostávám do podobných stavů, uvažuji o hospitalizaci. Mám pocit, že tam se mohu soustředit jen sama na sebe, dostává se mi psychiatrické i psychologické péče, a po pár týdnech se můj stav pokaždé zlepší. Nevím, zda Vám vyhovoval pobyt na psychiatrii. Sama jsem byla ve třech různých nemocnicích a přístup i péče se pokaždé lišily. Už vím, kam půjdu příště, pokud to bude nutné, kde mi to bude nejvíce vyhovovat. Pokud by toto pro Vás nebyla ta správná cesta, můžete zkusit hledat další pomoc pomocí dalších odkazů: https://www.cmhcd.cz/stopstigma/uzitecne-odkazy/. Moc Vám přeji, abyste našla úlevu a postupně se zbavila většiny břemen, které Vás tíží!