Dobrý den,
už delší dobu mě trápí jeden problém.
Přijde mi že jsem ztratil vůli žít.
Nedávno se mi totiž nepovedlo dostat se na vysokou školu a od té doby se cítím ztracený.
Nemám chuť na nic , nic mne nebaví , párkrát , no vlastně dost často přemýšlím o tom že bych ukončil svůj život.
Mám hrůzu z budoucnosti , nemám práci, vzdělání .... nic všechny jsem zklamal.
Popravdě bych se nejradši zabil, ale ani na to nemám odvahu, či odhodlání.
Občas přemýšlím nad tím , jak svojí situaci zlepšit , ale nikdy nic neuďělám , nikdy s ničím nezačnu.
Stydím se za sebe a za to kde jsem.........
Nevím co mám dělat a tak tu teď píšu anonymní dlouhý na internetu ..... páni asi jsem vážně na dně.
Bojím se a zároveň hrozně stydím svěřit se svojí rodině o tom jak se cítím .
Zklamal jsem rodinu , která mne vychovala a věřila, že ze sebe dokážu něco udělat.
Jak už jsem zmínil nevím co dělat a proto píši tento “dopis” , snad mi vaše odpověď pomůže.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, zdá se, že jste v tuto chvíli zklamán, rozpadly se vám plány co bude dál, ztratil jste důvěru v sebe sama a zřejmě se na sebe i zlobíte. Pravděpodobně je to jedno z nejtěžších období, které jste dosud zažil. To v okamžicích kdy se nám zhroutily plány či představy o budoucnosti, není zela vyjímečné. Výhodou pak může být, pokud máme náhradní plán, nebo máme další oblasti života, o které se můžeme opřít - často to bývají mezilidské vztahy nebo mimopracovní/ mimostujiní zájmy.
Sice vás neznám, ale předpokládám že jako středoškolák nějaké pracovní uplatnění najdete (a možná to i rozumem víte, i když prožívání vám říká něco jiného). Pro začátek to nemusí být nic definitivního ani ideálního - stačí, aby to bylo "něco". Vlastně je skoro jedno čím začnete, když budete mít lepší možnost či nápad, můžete se posunout dál. V řadě zaměstnání vás vše potřebné naučí a možná při tom můžete zúročit i nějaké své zájmy nebo něco v čem se vyznáte. Osobně mám již řadu let jako nouzovou představu, že bych šel prodávat do cyklistického obchodu. Pro vás to může být třeba obchod s telefony či počítačovými hrami, prodávání lístků na zámku či do bazénu, práce v kavárně nebo zmrzlinovém stánku, pomoc na stavbě, cokoli... (Opakuji - nemusí to být definitivní řešení, jde o první týdny či měsíce, ostatně za necelý rok jsou nové přijímačky na VŠ - i já jsem se hlásil víckrát..).
Pokud s těmito argumenty souhlasíte a přesto nejste schopný potřebné kroky realizovat, bylo by vhodné vyhledat pomoc. Pokud nestačí pomoc od blízkých, můžete využít pomoci odborné. Je také možné, že tato "neschopnost" je způsobena depresivními stavy (jejich součástí bývají pocity bezvýchodnosti, nesmyslnosti, nedostatek energie i myšlenky na sebevraždu). V takovém případě je správnou volbou odborná léčba - psychoterapie u psychologa, případně i nasazení psychiatrických léků. Pokud se vaše myšlenky na sebevraždu nezmírňují, nebo dokonce hrozí realizací, bylo by na místě vyhedání odborné pomoci bezodkladně. Ideálně v některém z krizových center, případně na psychiatrickém oddělení nemocnice nebo alespoň telefonátem na některou z linek důvěry. Sebevražedný pokus vždy velmi negativně zasáhne do života řady lidí v blízkém i vzdálenějším okolí, navíc pak bere šanci na změnu či zlepšení, která je v případech jako je váš velmi vysoká.
Držím vám palce a přeji, ať s časovým odstupem vzpomínáte na toto období jako zatraceně těžkou zkušenost, v které jste nakonec obstál.