Problém s komunikaci

Dobrý den, Denisi. Dokáži si dobře představit, že takové problémy mohou značně komplikovat život. Neuvádíte, zda se týkají této jediné skupiny, nebo zda se vám tak děje i v dalších. V prvním případě by mohla být příčinou i specifičnost a atmosféra tohoto konkrétního pracoviště. Potom bych si kladl otázku – čím se vymyká a co je příznačné pro skupiny, kde se mi to neděje? Druhý případ by spíše naznačoval obecnější problémy v interakci s druhými. Pátral bych po okolnostech vzniku a okolnostech, které v tom hrají pozitivní či naopak negativní roli. Důležitou informaci mohou zprostředkovávat i pocity a (obavné) myšlenky, které jsou s tím spojené. Následně by bylo vhodné hledat a zkoušet způsoby, jak chování měnit a tuto změnu dále rozvíjet. Považoval bych za vhodné, abyste pro pomoc a podporu v tomto úsilí využil psychoterapii – a to buď v její individuální či (pokud to bude možné) skupinové podobě. Držím vám palce!

Dobrý den, Denisi. Děkuji za Váš dotaz. Píšete v něm, že máte problém v komunikaci, zejména s kolegy v práci. Překvapilo mě, že doma i ve vztahu stejný problém nepociťujete. Víte, já nejsem psycholog. Mohu Vám tedy zprostředkovat pouze osobní zkušenost. Problém v komunikaci jsem měla v momentě, kdy jsem si nevěřila, kdy moje mínění o sobě nebylo vysoké. Tak trochu jsem se srovnávala s ostatními a nevycházela jsem z toho vítězně. Záleželo mi na tom, co si o mě myslí. Bála jsem se být sama sebou, přirozená . V momentě , kdy jsem se cítila v bezpečí , příjímána a milována, se moje neschopnost komunikovat vytratila. Vzpomínám si i na okamžiky , kdy jsem chtěla navázat kontak s opačným pohlavím. Čím více se mi chlapec líbil, čím více mě na něm záleželo, tím více jsem si připadala / byla/ nemožná. Být já na Vašem místě, zkusila bych přijít, s pomocí psychologa na to, co je v pozadí toho, proč nejste se sebou spokojený. Možná , že budete překvapený , co objevíte a možná, že se nic nebudete muset měnit. Jenom poznání Vás osvobodí od toho, že se přestanete trápit. Hodně štěstí. Katka