Problém se sebevědomím a zapadnutím do nového kolektivu

Dobrý den, spojitost popisovaných obtíží s lehkou mozkovou dysfunkcí (dnes se spíše užívá pojem specifické poruchy učení, chování či pozornosti) nelze vyloučit. Záleží samozřejmě i na tom, jaké kokrétně má projevy. Lze např. uvažovat o řetězení potíží: potíže se soustředěním (či třeba dyslexie) -> obtíže s prospěchem a přijetím spolužáky -> nízká sebedůvěra -> úzkost ze zkouškové situace. Následně pak případně doplněné o snahy vyhnout se zkouškové situaci, z čehož vyplývá nedostatečný trénink zvládání situace, tím pak nižší šance uspět .. což již vypadá jako bludný kruh. (Toto je spíše ilustrace, pro určení jak je tomu konkrétně ve vašem případě by bylo potřeba podrobného rozhovoru či vyšetření.) Do tohoto komplexu problémů je možno zasáhnout na několika úrovních, nejvýhodnější je v tom zapojit i pomoc odbornou. 1) Ve škole by bylo vhodné o vašich potížích promluvit se školním psychologem či výchovným poradcem a požádat o pomoc. Mohli by vám poradit jak situaci řešit (zajisté nejste s podobnými problémy první). Pravděpodobně je i v možnostech školy či jednotlivých učitelů, jak vám vyjít vstříc - například jinými formami zkoušení, podporou v postupném tréninku zvládání náročné situace apod. Pokud máte potíž se na ně obrátit přímo, můžete o podporu požádat rodiče nebo někoho z učitelů, ke kterému máte důvěru. 2) V pedagogicko-psychologické poradně vám pomohou s přesným popisem vašich potíží i se způsoby jak se s nimi vyrovnávat - kompenzovat je, trénovat atd. Zároveň mohou napsat doporučení pro školu, jak pro vás mají výuku či zkoušení uzpůsobit, což je pro školu závazné. 3) V psychoterapii (obvykle u psychologa) lze pracovat na řadě důsledků těchto zkušeností a na jejich změně do budoucna (např. v oblasti mezilidských vztahů, sebevědomí atd.). Zároveň je pak možné se naučit konkrétní techniky, které napomáhají zlepšení - např. jak snižovat úzkost nebo zvládat emoce. 4) Na některých věcech můžete pracovat i sama. Škola a prospěch v ní je bezpochyby významná věc, ale není (nemusí být) jediná důležitá věc v životě. Bezpochyby je vhodné rozvíjet vztahy a činnosti při kterých se cítíte dobře a kde jste úspěšná - např. zájmové činnosti, sport atd. Řada lidí nehodnotí druhé jen podle školního či pracovního výkonu. Ostatně sám si vzpomínám na některé spolužáky, kteří ve škole měli řadu problémů, ale měli jsme je rádi a vážili jsme si jich za jiné věci. Pravděpodobně nebude ve vašich silách okamžitě pracovat na změnách ve všech zmíněných oblastech najednou. Považoval bych však za smysluplné postupně uvést do chodu všechny. Přeji ať se vám v tom daří co nejlépe a věřím že časem najdete způsob, který vám bude přinášet mnohem více životní spokojenosti.

Dobrý den, myslím, že přechod z dětství do dospělosti vůbec není lehkým obdobím (ostatně jako další zlomové přechody v životě) a patří k němu hodně zmatků a nejistot. Člověk hledá sám sebe, svoji dospělou verzi. Takže první dobrá zpráva je, že nejste zdaleka jediná, kdo má v tomto věku potíže. Druhá dobrá zpráva je, že na to nemusíte být sama. Někdy stačí rozhovory s někým blízkým, komu věříte a kdo je zároveň trochu dál, aby vás mohl "vést". Často je ale paradoxně nejtěžší mluvit o intimních věcech s někým blízkým a je to snadnější s odborníkem, kterého máme jen na tyto rozhovory a nikde jinde se nám do života neprolíná. Mně - ač v mnohem vyšším věku - k nabytí sebedůvěry a sebeúcty moc pomohla pravidelná psychoterapie. Našla jsem v ní upřímnou a dobře míněnou zpětnou vazbu, upozornění na to, kde si sama škodím a postupně se stala daleko sebejistější a vyrovnanější. Moc vám to mohu doporučit.