Protichůdné pocity

Dobrý den, asi před 1 rokem jsem přestal chodit ven s přáteli. Dříve jsem s nimi chodil pravidelně skoro každý týden. Je mi 19 let, takže samozřejmě chodím do školy a každý den se setkávám se spolužáky a mými přáteli, ale když se někam jde o víkendu tak nejdu. Často mám naplánované, že půjdu, ale nedokážu se k tomu odhodlat a na poslední chvíli se rozhodnu, že radši zůstanu v pohodlí domova. Samotnému mě to vadí těším se na setkání, ale vždy sám sebe přesvědčím ať radši zůstanu doma, i když bych rád šel, tak se na poslední chvíli rozhodnu, že nakonec nejdu a tohle se pořád opakuje. Opravdu nevím co se mnou je a proč mám takto protichůdné pocity.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, zcela souhlasím s tím, co vám níže píše peerporadkyně. Není k tomu moc co dodat. Přemýšlím nad tím, zda je důvodem opravdu "nechce se mi", nebo zda je to nějaká směs obav a napětí. Poud ano, pomohlo by naučit se nějaké techniky pro snižování napětí a úzkosti - např. dechové nebo relaxační. Podobně funguje i cvičení jógy nebo tai-či. Také bych přemýšlel nad tím, zda se vaše pocity liší podle toho o jakou akci jde, kde to je nebo kdo se tam chystá. Můžete také přemýšlet o fintách, jak si odchod usnadnit a následně je zkoušet. Například nejít po škole domů, ale například na výstavu nebo si s někým něco domluvit a pak jít rovnou na sraz s přáteli. Mohlo by také zafungovat, kdybyste se s někým domluvil aby vás vyzvedl nebo si s ním dal sraz na zastávce a šli jste spolu. Pokud o změnu stojíte a nebude se vám jí dařit takto dosáhnout, můžete se obrátit na odbornou pomoc - některou z linek důvěry nebo psychoterapeuta. Držím vám palce!
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, myslím, že by stálo za to pokusit se objevit příčinu vaší nechuti, protože je škoda se takto izolovat - nakonec píšete, že se nejdřív těšíte. Možných důvodů mě napadá několik (a určitě to nejsou všechny): můžete být přetažený a klid prostě potřebovat a ani si toho nebýt vědom. Nebo můžete mít nějakou dávno zapomenutou vzpomínku na akci, kde vás něco otrávilo a tato neuvědomovaná vzpomínka z vašeho podvědomí zapůsobí vždy těsně před akci. Přijít věci na kloub byste mohl buď v rozhovorech s někým, ke komu máte důvěru. Může být důležité si při rozhovoru všímat vlastních pocitů (někdy i tělesných) - mohou lépe než rozum naznačit, které téma je něčím nepříjemné, což je signál právě tímto směrem pátrat dál. Rozum nám obvykle v těchto chvílích spíš škodí, skutečné důvody potíží zastírá dobře konstruovanými racionálními blamážemi. Můžete si klást otázku, proč se vám na akce nechce, i sám ve vnitřním dialogu, ale chce to ukázněnost ve všímavosti k vlastním pocitům a také zkoumat i to nepříjemné. Pokud se vám takto příčinu odhalit nepodaří, zkuste rozhovory s psychoterapeutem - pohled a otázky nezaujatého člověka často pomůže zahlédnout něco, co sami přehlížíme. Držím vám palce, ať na to přijdete a zase vám dělá radost se scházet s přáteli.


Zpět na seznam