Sebevražedné myšlenky a úzkostné depresivní porucha strava

Dobrý den, za pozitivní považuji, že využíváte oba typy léčby - psychoterapii i medikamenty. Nepíšete, zda o svých obavách se svým psychoterapeutem a psychiatrem mluvíte - to považuji za podmínku k tomu, aby bylo možno léčbu směrovat i takto. Nejsem si také jist, jestli se u vás objevují úvahy nad sebevraždou jako takovou, nebo zda jde "jen" o obavy "abych to neudělal". Pokud se jedná o obavy, ty dokáží být opravdu velice nepříjemné, nejsou však ukazatelem toho, že by dotyčný sebevraždu v blízkém časovém horizontu spáchal. Jsou spíše projevem úzkosti, podobně jako například přehnaná obava z nemocí nebo cestování. S nepříjemnými nebo nežádoucími myšlenkami je možné se naučit pracovat (například je zastavovat a přesměrovat pozornost jinam) – nápomocný vám v tom může být psychoterapeut. Změny v životním stylu mohou mít velmi pozitivní vliv na řadu psychických potíží i životní spokojenost. Obvykle se však nejedná o jedinou věc, která člověka „spasí“ ale o řetězec či řadu drobnějších změn. Neupínal bych se tedy k tomu, že změna stravování vše vyřeší, může však pomoci tomu aby vám bylo lépe, zvláště pokud přidáte i další změny spojené např. s aktivním pohybem, smysluplným využitím času, uspokojivými sociálními kontakty atd. Ještě mě napadá, že v případě kdy léčba stagnuje a stav se nelepší, je možné zvažovat další způsoby – například zintenzivnění psychoterapie, její doplnění o relaxační techniky či jógu, zintenzívnit léčbu prostřednictvím denního stacionáře, využít lázeňský pobyt atd. Proberte se svým psychiatrem i psychoterapeutem, co zda by něco z toho pro vás mohlo být přínosné. Držím palce!

Dobrý den! Děkujeme za Váš dotaz do poradny. Obracíte se na nás s dotazem týkajícím se sebevražedných myšlenek, tendencí a pocitů. Trpíte, tak jako já, úzkostně depresivní poruchou a před 4 lety se u Vás poprvé objevily intenzivní sebevražedné myšlenky a málem jste spáchal sebevraždu. Od té doby Vás tyto myšlenky a pocity provází stále. Trápí Vás, že nejste schopen se těchto pocitů zbavit a neustále žijete ve strachu, že díky tomu spácháte sebevraždu, přestože nechcete umřít. Ptáte se, zda tyto myšlenky jednou spontánně odezní. Léčím se již osm let a mám za sebou čtyři hospitalizace. Za tu dobu se můj vztah ke smrti a k sebevražedným myšlenkám změnil. Už z nich nemám strach a přijala jsem je jako součást mé nemoci. Vím, kvůli čemu chci žít, přestože v době úzkostí a depresí nechci nic jiného, než uniknout z tohoto utrpení. Spoléhám tak na "záchrannou síť" rodiny a odborníků, která mi v době zhoršení mých depresí poskytuje bezpečí před pádem na úplné dno. V nejhorších obdobích jsem byla přijata k hospitalizaci a tam mi, i přes velké osobní nepohodlí a naprostou ztrátu soukromí, pokaždé pomohli. Většinu krizí jsem ale dokázala zvládnout doma. Již mám vyzkoušené, jak moc se můžu zhoršit, abych ještě měla věci pod kontrolou, a kdy už to je nad mé síly. Tehdy zapojuji rodinu a nechávám se vést. Je dobré, že již navštěvujete psychoterapie a jste pod dohledem odborníka. Nepíšete, zda s ním o těchto svých obavách hovoříte. Můžete např. zkusit s jeho pomocí vytvořit vlastní "záchrannou síť" a odstranit tak jednu velkou starost. Přeji vše dobré!