smutek
Dobrý den, poslední dobou se cítím dost odstrčená, jak ve škole, tak mezi většina kamarádama. Upřímně jsem kvůli lidem hrozně unavená, za den naspím klidně přes 14 hodin když je to možné.
Každý den se cítim hrozně taková že pomalu ani nevím, jestli jsem smutná nebo ne. Večer někdy z ničeho nic dostávám strašný záchvaty breku, že pomalu nemůžu dýchat. Ve škole se kvůli mé momentální psychice nedokážu ani soustředit, mám kvůli tomu špatné známky.
Celkově se prostě necítim vůbec šťastně, ani sama a ani s někým. Cítím se furt unavená, ale když mám jit večer spát nejde to, bojím se někomu svěřovat. Kvůli tomu jak mi je nedokážu ráno vstát do školy, mám kvůli tomu velkou absenci, protože si myslím že to v té škole psychicky nedám.
Hrozně rychle se mi mění nálady. Někdy mám chuť se se všema přestat bavit, a chtěla bych úplně zmizet ze světa. Nesnáším když musím mezi lidi ven. Nedokážu poznat jestli se tohle může jednat třeba o nějakou lehkou depresi, nebo úzkosti.
Předem děkuju za odpověď
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z vašeho popisu se zdá, že může jít o projevy depresí a úzkostí. Ty mohou mít řadu příčin. Mohou být například reakcí na náročnou životní situaci, na přetížení a únavu, souviset s tělesným onemocněním nebo hladinou některých hormonů i být projevem depresivní či úzkostné poruchy (tedy duševního onemocnění). Je samozřejmě možné i to, že svým dílem přispívá více těchto faktorů. Dobrá zpráva je, že tyto obtíže jsou většinou vcelku dobře řešitelné.
Vzhledem k tomu, že vám potíže ztěžují a znatelně omezují běžné fungování, považoval bych za vhodné využít i odborné pomoci. Začít můžete třeba tím, že zavoláte na telefonní linku důvěry nebo se poradíte se školním psychologem, pokud takovou možnost máte. Dále se můžete poradit s psychologem nebo psychiatrem, kteří vám pomohou se v příčinách vašich prožitků zorientovat a vysvětlí, jaké jsou možnosti pomoci.
Držím vám palce!
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, znám vaše pocity sama také a vím, jak jsou nepříjemné. Každý něco takového občas cítíme, ale pokud je to skoro pravidelně nebo dokonce velmi často, určitě je dobré zkoušet to změnit. Kdo z vašich blízkých by vás mohl vyslechnout? Koho byste mohla poprosit o pomoc? Pokud nechcete mluvit s blízkými, paradoxně to někdy opravdu může být snadnější s někým cizím, nezúčastněným ve vašem životě. Mohla byste zkusit zavolat na linku bezpečí, kde by vás vyslechli, poradili a případně i nasměrovali k nějaké pravidelné pomoci. Dělat se s tím určitě něco dá a podle mé zkušenosti je to snadnější s podporou někoho, kdo ví, jak na to. Dřív jsem čekala, že mi z podobných stavů pomůže jeden rozhovor, dnes vím, že jich bylo potřeba víc, ale určitě to stálo za to. Neváhejte a začněte. Držím vám palce, ať uděláte první krok a ať vytrváte, dokud vám zase nebude dobře. Hodně štěstí.
Zpět na seznam