sociální fobie
Dobrý den,jsem 56-letá a trápí mě již 30 let sociální fobie z lidí.Létá beru antidepresiva,mé stavy se stupňovali.Loni jsem byla na skupin.terapii a dlouho mi to nevydrželo.Teď jsem na dně.Žiji v izolaci,mám strašné pálení očí a šíji,mnoho dalších neurot. příznaků a cítím,že již to nevydržím.Prosím,jaké léky by pomohli?Mněla jsem Cipralex,Aurorix,Citalopram a jiné.K temu beru ještě Lexaurin.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, nejsem lékař, proto mi příliš nepřísluší se k medikaci vyjadřovat. Mohu ale konstatovat, že antidepresiva se v léčbě úzkostí a fobií užívají běžně. U některých lidí je třeba nějakou dobu zkoušet, než se naleznou ta nejvhodnější.
Psychoterapie bývá u úzkostí i fobií ve většině případů vhodnou volbou - někdy sama o sobě, jindy v kombinaci s léky. Její účinek je obvykle trvalejší, nicméně nějakou dobu trvá, než začne být zřetelný, leckdy i několik měsíců pravidelného docházení.
Doporučil bych vám tedy, abyste svou situaci a potřeby podrobněji probrala se svým ošetřujícím psychiatrem. Měl by vám být schopen vysvětlit jaké další možnosti v medikaci jsou. Stejně tak by vás měl být schopný informovat. kde ve vaší oblasti nalézt vhodný psychoterapeutický program - ať již individuální nebo skupinový. Možná by bylo na místě zvážit i nějakou intenzivnější formu - například denní stacionář (tam se dochází každý den místo do práce) nebo několikatýdnenní psychoterapeutický pobyt v rámci hospitalizace. Podpůrně by mohla působit i docházka do některého z volnočasových programů pro lidi s duševním onemocněním,
Přeji, ať se vám podaří nalézt způsob, jak své potíže zlepšit.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, moje osobní zkušenost je s úzkostně depresivní poruchou, snad vám aspoň trochu pomůže. Píšete, že vám účinek skupinové terapie dlouho nevydržel, ale zřejmě tedy nějaký byl? Chytám se toho proto, že mně osobně pomohla zvládnout moji úzkost (což jsou fobie také) především pravidelná delší psychoterapie. Někdy jsem doslova počítala dny v týdnu, které mě ještě dělily od setkání – tak moc jsem se potřebovala vypovídat, často vyplakat, na někoho navalit svoje bolesti a těžkosti a moct se spolehnout na jeho účastnou pozornost a citlivé, přesto zároveň upřímné reakce. Díky těmto rozhovorům jsem postupně nabyla většího sebevědomí a sebejistoty, uvědomila si, co ve svém životě potřebuji změnit, aby mi v něm bylo lépe. Léky byly v tomto procesu sice úlevou, ale změnu myšlení a změnu mého přístupu k sobě i ke světu udělat nemohly. Proto věřím, že i vám by víc než samy léky pomohla terapie. Moc vám to přeji.
Zpět na seznam