Strach z derealizace

Dobrý den, depersonalizace není sama o sobě nemocí či poruchou. Jedná se o projev – symptom, který může mít různé příčiny (podobně jako například zvýšená teplota či „motání“ hlavy). Mezi nejčastější příčiny patří únava a vyčerpání, stres, tělesné obtíže (horečky, infekce a imunitní reakce), dehydratace či nedostatečná výživa. Z psychický faktorů a potíží bývá často vázána na zvýšené napětí a úzkost. To může být i dostatečným vysvětlením, proč a jak se depersonalizace mohla objevit ve vašem případě. Lze předpokládat, že v souvislosti s onemocněním Covidem se u vás vyskytlo hned několik faktorů, které tyto projevy mohou vyvolat. Z hlediska dalšího postupu by mi přišlo vhodné (a vím že se to snáz řekne než udělá), snažit se nebrat tyto projevy příliš vážně, snažit se o přiměřený – rekonvalescenční denní režim přiměřeně aktuálnímu stavu (včetně tělesného pohybu a procházek – je-li to možné), dbát o dostatečným příjem tekutin i živin. Pokud budou potíže dále přetrvávat, bylo by vhodné se poradit s vaším praktickým lékařem. V případě, že budou i po několika týdnech či pár měsících pokračovat, nebo budou spojeny s výraznou úzkostí, bylo by vhodné se obrátit na psychologa případně psychiatra. Držím vám palce a přeji, ať je brzy lépe.

Dobrý den, mám zkušenost s úzkostí, covidem a také se zatuhlými šíjovými svaly, které vedou až k málo prokrvenému mozku - ta poslední potíž u mě často vede také k pocitu, jako bych realitu vnímala jen částečně, nebyla v ní úplně přítomná. Jednou mě vyděsilo ranní omdlení způsobené zřejmě nízkým tlakem, který mi taky znepříjemňuje život. Chci tím vším říct, že bych na vašem místě nepropadala panice. Mnoho lidí má po covidu dlouhou únavu a malátnost. S největší pravděpodobností u vás vůbec nepůjde o nic, co by vás mělo děsit představami "šílenství" a ulítávání mimo realitu. Jen si jimi způsobujete úzkost, která může dělat také dost příšerné stavy. Mně se osvědčuje - když si uvědomím, že úzkosti propadám - co nejrychleji ji utnout, zaměřit pozornost jinam, zklidnit se (vím, že se to líp napíše, než udělá!) tím, co mi na to funguje - někdy hudba, procházka, rozhovor s někým blízkým, koupel, relaxace. Je dobré se do začarovaného kruhu úzkosti hned od začátku nenechat spadnout. Zkuste si všimnout, jestli díky strachu nedýcháte nedostatečně nebo vám netuhne krk a ramena. To může být na začátku kruhu. Držím palce!