Strach z komunikace s lidmi
Dobrý den, obracím se na Vás s něčím, co mě trápí již několik let, ale v poslední době se to zhoršilo natolik, že mi to omezuje můj každodenní život. Psychickými problémy si procházím odmalička, vždycky jsem byla introvertní typ a na základní škole mě často šikanovali kvůli mé postavě. Nikdy jsem neměla moc kamarádů a bylo pro mě těžké se seznamovat s novými lidmi. Moje sebevědomí bylo na bodu mrazu a s příchodem na střední školu jsem se ještě více uzavřela do sebe. Začalo to chozením za školu, poté to přešlo i k sebepoškozování a temným myšlenkám. Po 5 letech jsem se odhodlala zajít k psychologovi, kterému jsem se svěřila. Byla jsem tam ale pouze jednou a pak jsem z finančních důvodů přestala docházet. Teď jsem druhým rokem na vysoké škole a opravdu se bojím, jak to zvládnu. Bojím se chodit mezi lidi, po většinu dní zůstávám doma. Jakmile jsem mezi lidmi, cítím se velmi nepříjemně, vždy mě polije horko, bývá mi špatně od žaludku a je mi do breku. Přijde mi, že mě všichni sledují a odsuzují. Nejsem schopná ani zatelefonovat někomu cizímu, nebo si jít něco zařídit. Představa toho, jak za pár týdnů budu sedět na přednáškách a seminářích mezi hromadou lidí mě neskutečně děsí. Natož stát před třídou a něco prezentovat. Přijde mi, že se celý život jen kvůli něčemu trápím a nic mi nedělá radost. Nevím, co je se mnou špatně. Nechci se tak pořád cítit. Nechci myslet na to, že by pro všechny bylo lepší, kdybych tady nebyla. Ale nevím, co mám dělat.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z toho co píšete se zdá, že v průběhu vašeho života se na počáteční introverzi (ta je z významné části vrozená) postupně nabalily špatné zkušenosti, které vedly k vašemu dalšímu uzavírání se. Zároveň to vedlo k vytvoření nepřiměřených obav z kontaktu s dalšími lidmi, nízkému sebevědomí a možná i nedostatečnému rozvoji některých dovedností - například prosazování se, odmítání, navazování komunikace či vztahů. Někdy taková konstelace může vést až k vytvoření bludného kruhu či "sebenaplňujícímu se proroctví". Např.: z obav se druhých straním, reaguji neobvykle či nepřiměřeně, proto na mě zpětně reagují nedůvěřivě/ odměřeně/ pozorují mě atd.
Chápu, že život s takovými potížemi může být vyčerpávající a neradostný.
Za pozitivní považuji fakt, že se odhodláváte vyhledat adekvátní pomoc a svou situaci zlepšit i to, že ve velké většině případů je významné zlepšení možné.
Obvykle se tak děje za pomoci psychoterapie. Mnohdy bývá vhodné využít i psychiatrické medikace (třeba na přechodnou dobu či počátek), která prostřednictvím úlevy (např. od úzkostí) umožní činit praktické kroky (kontakt s druhými, docházka do školy) a získat tak zkušenosti, že takové situace lze "přežít" a zvládnout, což ve finále může vést i k pozitivnímu prožitku (ten motivuje k opakování a další práci na změně).
Dosažení trvalých změn sice obvykle vyžaduje řadu měsíců psychoterapie (někdy i let), dílčí změny a úleva však mohou být znát již po pár měsících. Úleva prostřednictvím léků obvykle nástává v řádech dnů až několika týdnů (jedná se však o efekt, který po vysazení léků z významné části mizí).
Považoval bych tedy za vhodné, abyste se objednala k psychoterapii a dále se poradila i s psychiatrem, zda pro vás může být farmakoterapie prospěšnou cestou. Dlouhé objednací doby (zvláště u péče hrazené pojišťovnou) jsou smutným faktem, zároveň však většina lidí, kteří vynaloží úsilí péči nakonec nalezne. Můžete zkusit, zda vaše škola nemá nějakého spolupracujícího psychologa, případně pro první konzultaci a nastartování léčby můžete využít konzultace v krizovém centru.
Držím vám palce!
Magdalena
Odpověď peer poradce:
Dobrý den!
Děkujeme za Váš dotaz do poradny.
Z Vašeho dotazu vnímám nejvíce to, že si odmalička procházíte psychickými problémy a jak popisujete, již několik let se trápíte, bojíte se chodit mezi lidi a po většinu dní zůstáváte doma. Přijde Vám, že se celý život jen kvůli něčemu trápíte a nic Vám nedělá radost.
Za velký krok považuji Vaši první návštěvu psychologa. Kvůli financím bohužel byla poslední, ale myslím si, že pokud studujete ve větším městě, je dostupné najít psychoterapeuta, jehož péči hradí pojišťovna. Často mají na šest i více měsíců plno, ale bývá možnost zapsat se na "čekací listinu".
Přinejmenším by to byla jistota, že se Vám péče dostane.
Pokud byste potřebovala akutně pomoci, můžete oslovit psychiatra a požádat o radu jeho.
Nepíšete, jaké máte zázemí a zda se máte o koho opřít.
Je důležité mít někoho, komu se můžete svěřit. Pokud nebudete mít pomoc v nejbližším okolí, můžete vyhledat centra, která podporují duševní zdraví. Zde jsou užitečné odkazy: https://www.cmhcd.cz/stopstigma/uzitecne-odkazy/.
Přeji vše dobré!
Zpět na seznam