váznoucí komunikace s terapeutem

Dobrý den, prosím o názor, zda je moje očekávání ohledně chování/jednání terapeuta adekvátní. Zhruba dva roky se snažím se svým terapeutem komunikovat, že se v terapii necítím dobře, cítím se nechopena a nevyslyšená. Poslední dobou se situace zhoršila, mám úzkosti a paniky jak před sezením, tak během něj. Mimo terapii mi tyto stavy způsobují problémy v práci. Čekám, že mi terapeut pomůže téma uchopit a dát mi bezpečný prostor mu povědět, proč se tak cítím a dát příklady situací, kdy mi jeho reakce ublížila. Myslím, že to terapeut nechce slyšet, protože by se cítil, že jako terapeut selhal. Terapeut tlačí na ukončení terapie, což jsem původně nechtěla, ale teď je mi jasné, že ukončit musíme, ale potřebuju, aby to bylo v přátelském duchu. Nechci odejít a obrazně i realně za sebou navždy zavřít dveře. Je moje očekávání, že mi terapeut aktivně pomůže téma uchopit a probrat a bude se snažit pochopit, proč se tak cítím, adekvátní? Teď dostávám jen prostor, a je v něm ticho, moje úzkost a pláč a ve vzduchu cítím výčitky za to, co chci říct. Trochu mi přijde, jako kdybychom s terapeutem potřebovali "párovou terapii", konzultaci s třetí osobou. Pokud vím, tak k supervizi si mě terapeut nevzal. Nevím, jak z toho vyjít s co nejmenším poškozením. Velice děkuji za názor.