Vzpomínky

Dobrý den, mám radost z toho, že se vám nakonec podařilo potíže překonat a školu jste dokončila. Přemýšlím nad tím, nakolik se vám podařilo překonat zklamání a nepříliš dobré zkušenosti, které jste zřejmě zažila v kontaktu se spolužáky. A také přemýšlím nad tím, jak to máte s mezilidskými vztahy nyní. Co se vzpomínek týká, je možné na ně koukat i z pozitivní stránky – uvědomila jste si řadu důležitých věcí, v mnohém jste se posunula a leccos již zvládnete řešit lépe než dříve. Touto změnou si vysvětluji váš kritický pohled na minulé chování. Upřímně, i já mám řadu vzpomínek na různé situace, kdy jsem se choval či myslel „jako tele“ – ať již v období studií, nebo v začátcích pracovní kariéry. (A jsem vlastně zvědav, jak budu své nynější chování nahlížet za dalších 10-20 let..) Přijde mi užitečné brát takové vzpomínky a „trapasy“ jako zdroj poučení („to nebylo úplně vhodné...jak bych to nyní řešil lépe?“) i ukazatel toho, jak a kam jsem se v životě posunul. K shovívavému postoji může pomáhat vědomí, že nynější zkušenosti ani znalost důsledků jsem tenkrát mít nemohl. Způsobů, jak se vzpomínkami méně trápit, je celá řada. Například: Nechat je projít a nerozvíjet dál. Zaměřit pozornost na jinou věc. Vymezit si čas na „usilovné babrání se v minulosti“ na 15 minut denně a do tohoto časového okna „odkládat“ vzpomínky které přijdou v ostatních částech dne. Užitečné může být se o vzpomínkách pobavit s někým dalším – v rámci rozhovoru s někým z přátel, nebo v psychoterapii. Můžete si též udělat mezi svými kamarády „výzkum“ , jaké vzpomínky trápí je a co jim pomáhá je zvládnout – dost možná tím získáte cennou inspiraci. Držím palce !

Dobrý den, nejprve bych chtěla ocenit Vaši snahu dokončit studia a dokonce v minulém roce v období pandemie. K tendenci myslet na nepříjemné časy během studia mě napadá, co by mohlo pomoci je, udělat za tím tlustou čáru. Vím, že snadno se to říkat a nelehce dělá. Mé studijní období už je řádku let za mnou, také to nebyla pro mě procházka růžovou zahradou. Ale asi mě posílila myšlenka naděje - na změny v přítomnosti či s pohledem do budoucna, jak můžu využít své dovednosti a schopnosti, najít uplatnění v práci, v životě apod. Časem se i mé bolístky na duši z těchto času a od lidí zahojily, postupně jsem nacházela svou hodnotu a důvěru sama v sebe. Lidé z minulosti si jdou svou cestou, stejně jako my. Poté můžeme vytvářet naši budoucnost, jakoby z anonymity nového místa, které nás čeká. Právě ona anonymita mi pomáhala, nenechat se příště vláčet podobnými okolnostmi jako dříve, ba naopak, přispělo to k utváření své osobnosti. Někdy tyto nezpracované vzpomínky probírám s psycholožkou, ke které chodím na psychoterapii. Pomůže mi to, pozměnit náhled na věc, nenechat se od těchto bolístek převálcovat v současnosti a pustit je. Přeji i Vám, aby se podařilo, nechat vzpomínky v minulosti a spíše se zaměřit na Vaše silné stránky (co umíte, dovedete, kdo jste atpod.) v současnosti. Poněvadž v budoucnosti zůstanou minulé křivdy a podobné věci jen zaprášenou minulostí, která se uklidní, jen je důležité nechat je odejít. Přeji hodně štěstí a zdraví. Držím palce, ať se Vám daří, i v utváření přítomnosti, budoucnosti a ať najdete své místo, ze kterého můžete čerpat pro posílení svého JÁ.