Vztah s přítelem

Zdravím. Mám přítele. Někdy mám pocit, že mě zbožňuje. Řekne, že mám u něj bydlet a že chce děti. Za chvíli se vše otočí a řekne, že to nefunguje a že bych se s ním měla rozejít. Nevím, co je to reálné. Věřím, že on v tu chvíli cítí to, co říká. Páč je ke mně upřímný – řekl, že mě jednou téměř podvedl. Prý to prostě chtěl udělat. Ale že mi nechtěl ublížit, že mu na mě záleží. Zároveň řekl, že se prý snaží dělat vše, abych se já rozešla s ním. On to neudělá, to by bylo prý moc zlé. (jakoby to, co udělal, nebylo) Pak se jeho rozpoložení změní a říká, abych ho nenechala odejít. Já ho miluju a nerozejdu se s ním, zároveň mě jeho emoční výkyvy vyčerpávají. Též máme problém se sexem, jelikož pro oba byl náš 1. sex ten úplně první, jemu je ale 26 a myslí si, že je to špatné, když měl 1. sex až teď. Navíc ho vzrušuje bití pěstmi, což mi nevadí (nedělá to plnou silou), ale i když říkám, že je to v pořádku, on si myslí, že je to špatné a že se z toho musí vyléčit. Bez pěstí ale není funkční a musel si vzít před sexem prášky. A teď, i když už jsme sex měli x-krát, říká, že to není takové, jaké si myslel. Prý to není mnou, prý se mu líbím, ale zároveň říká, že nemá pocit, že by „hořel touhou“ pořád, ale podle něj by to tak mělo být. A že mě prý miluje jen když touhu cítí, jinak jsem spíš jen milá osoba. Pak zas řekne, že mě zbožňuje. A jsme zase u jeho ambivalence a takový je ve všem. Co mám dělat, aby se nějak emočně ustálil? Snažím se mu být podporou, ale je toho na mě moc. Děkuji.