záškuby tělem 3

Dobrý den, přečetl jsem si váš dotaz několikrát a přemýšlím, na co je nejdůležitější reagovat – optimálně by to vydalo na obsáhlý, možná i opakovaný pohovor… Z toho co uvádíte, mi postup specialistů přijde logický a nevidím na něm nic podezřelého. Problém vidím především v prodlevách mezi dalšími kroky a zřejmě i v nedostatku informací pro vás, co je v tuto chvíli vhodné dělat. (Nebylo by možné se s psycholožkou či neuroložkou sejít znovu a poradit o vhodném „prozatímním“ postupu, než bude termín u psychiatra?). Chápu, že to pro vás musí být frustrující a že to může vyvolávat řadu negativních emocí. Souhlasím s tím, že systém péče v této oblasti je nedostačující. Na vašem místě bych se pokusil nalézt psychiatrickou a psychologickou / psychoterapeutickou ambulanci, kde jsou schopni nabídnout dřívější termín. Kontakty můžete nalézt na internetu, přeptat se praktické lékařky, případně požádat vaši zdravotní pojišťovnu o informaci, kteří smluvní psychiatři a psychologové přijímají nové pacienty. Pokud to vaše finanční situace dovoluje, můžete zvážit objednání k psychologovi či psychoterapeutovi, který nemá smlouvu s pojišťovnou a je na přímou platbu - čekací doba tam mnohdy bývá kratší. V případě zhoršování situace můžete navštívit psychiatrickou pohotovostní ambulanci, která obvykle bývá při psychiatrických odděleních nemocnice. Co se týká vašich úvah o provázanosti péče - v tuto chvíli by měla stačit koordinace a kooperace mezi psychiatrem a psychologem, což je kombinace obvyklá a běžná. Konkrétní kontakty vám bohužel nemohu nabídnout – nemohu mít přehled jak jsou jednotlivá zařízení vytížena, navíc ani netuším v jakém regionu žijete. Z toho, co může dcera s vaší podporou učinit sama mě napadá sledování okolností, za kterých se záškuby vyskytují více a za kterých méně. Může se jednat o prostředí, denní režim a aktivity, myšlenky kterými se zaobírá atd. Pokud objeví nějakou užitečnou souvislost, může tato zjištění cíleně využívat. (Nemělo by to však automaticky vést k vyhýbání se zcela běžným stresorům a zátěži.) Užitečné bývá snížení nadměrné zátěže (typu: výkon nemusí být na samé jedničky, nemusím každý den perfektně zvládnout 2 kroužky) a zvětšení prostoru pro aktivity které přináší dobrý pocit a jsou pro dceru naplňující (zájmy, sociální kontakty, sport). Prospěšný mnohdy bývá tělesný pohyb, manuální práce, rekreační sport, vyváženost zátěže a odpočinku, výtvarné vyjádření (kresba, tanec, zpěv). Léčba pak mnohdy využívá i relaxační techniky případně cvičení typu jóga nebo tai-či. Prospěšná mohou být i rehabilitační cvičení, masáže, sauna apod. Určitou nadějí na zmírnění potíž také je změna zátěže, stereotypů a nové možnosti plynoucí z doby prázdnin. Vhodné by mi přišlo dceru do tohoto procesu aktivně zapojit – využít jejích rozhodnutí a preferencí, nikoli jí autoritativně nadiktovat postup. Přeji, ať najdete účinnou pomoc.

Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Situace, ve které jste, není vůbec jednoduchá. To, co vás rozčiluje, je úplně pochopitelné a občas to vidím taky tak. Termín objednání za několik měsíců, přílišná specializace lékařů, to se občas stává tvrdou realitou. Sama za sebe mám představu, že by to měl sjednocovat praktický, resp. dětský lékař. Ten by podle mě měl s vámi naplánovat strategii, jak dál, doporučit postup. Sama bych určitě navázala spolupráci s psychiatrem i psychologem. Ale je blbé, že musíte tak dlouho čekat. Podle Vašeho popisu je Vaše dcera velice citlivá. A věřím, že se jí věnujete naplno. Byla bych jí nablízku a snažila se ji vyslechnout. Aby neměla pocit, že je na to sama. Přeji mnoho sil.