Život v jednom velkém stresu 2.část
Ve škole se stresuji hlavně proto, že mám pocit, že nic neumím, že nic nedokážu a hlavně nemám ráda velké skupiny lidí okolo mě , takže myšlenka toho, že jsem v tak velké skupině mě dost vadí, dále mám problem, že nedokážu rict svůj názor a nesnáším mluvit před celou třídou a celkově před lidmi.Vlastně mám stres z každodenních činností, protože se trápím sama se sebou, takže kamkoliv jdu, tak mám hned obavy. Dále mám problem s tím, ze se cítím osaměle. Mám pouze jen par kamarádů, protože nemám rada být středem pozornosti. Bohuzel jim nedokážu rict,co mě trápí a tak to nikdo nevi a ja mám pak pocit, ze jsem na vse sama. Také se mi dost často stává, že jsem z toho všeho dost ospala, mam často migrény a v noci se mi naopak špatně spi protože se furt probouzím, dal se mi hrozne potí ruce a mam dost často třes po celém těle. Dále mám dost často nechuť cokoliv delat a mám někdy problem i vůbec vstát z postele a něco delat. Moje motivace je na bodu mrazu.Takhle to už funguje nějakou dobu možná už 3 roky a opravdu mě to už nebaví, jsem z toho, tak vyčerpaná a proto se na vás obracím o nějakou radu ,jak zmírnit stres a jak to zkusit cele nějak vyřešit. Děkuji moc za jakoukoliv radu.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
své potíže si dobře uvědomujete a dokážete je jasně popsat, což může být velkou výhodou pro práci na změně. Zřejmě vás v tom čeká dlouhá cesta, ale dílčí úlevy či zlepšení se vám možná podaří dosáhnout za několik týdnů či měsíců. Výhodou je i to, že jste již plnoletá a to vám dává možnost rozhodovat sama za sebe, i když jste nejspíše na rodině ekonomicky závislá.
Pro rozhodování odkud začít, pro vás může být může být užitečné rozdělit si úvahy podle oblasti (bydlení, škola/ práce, volný čas, mezilidské vztahy) a času (na čem pracovat hned, co za pár týdnů či měsíců, co během 2-3 let). Nevznikne tak jasný a přesný plán, spíše seznam možností a šancí, které je možno využít.
Ptáte se, co bych doporučil dělat. Na prvním místě mi přijdete na takové problémy sama i se tak cítíte. Bylo by zcela na místě získat podporu a spojence – ať již mezi vrstevníky nebo v širším okolí, tak podporu odbornou (psycholog, psychoterapeut). Jistě by bylo prospěšné, abyste měla několik lidí s kterými můžete mluvit zcela otevřeně. Podporou však může být i to, že spolu trávíte příjemný čas a cítíte se dobře. Zadruhé bych hledal možnosti, jak do běžných týdnů zařadit situace, při kterých se cítíte dobře (sport, koníčky, brigáda, sociální kontakt..). Tím byste omezila pobyt ve stresujícícm prostředí, zároveň byste získávala posilující zážitky. Zatřetí by bylo vhodné vaši situaci zkonzultovat s odborníkem – může to být např. školní nebo klinický psycholog. Nejsnazší první krok pro vás může být telefonát na Linku důvěry. V neposlední řadě bych přemýšlel i nad budoucími kroky, které vám umožní osamostatnění. Konkrétněji se to odvíjí od vaší situace, ale může se jednat o školu s internátem/ kolejí, práci s ubytováním, bydlení ve sdíleném bytě atd.
Držím vám palce, přeji mnoho odvahy i sil.
Bára
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Cením si Vašeho dotazu. Popisujete mnohá trápení, která Vás sužují. Musí to být velice těžké. A dost vnímám, že jste na to všechno sama. O to je to mnohem těžší. Sama jsem zažívala také velikou citlivost na stres. Která se projevovala hlavně ve škole a neschopnost být v kolektivu. Někdy to bylo k nevydržení. Jak píšete v rodině příliš pochopení nenaleznete. Ale třeba by se našel někdo jiný, kdo by Vás vyslechl. Mě moje problémy dovedly až k psychiatrovi. A zjistilo se, že je nutná radikální léčba. Ale jsou i jiné lehčí alternativy. Mně moc pomáhá individuální psychoterapie. Není se za co stydět, nemusí o tom nikdo vědět. Ale je velice osvobozující, když člověk nalezne pochopení. Existují i krizové linky, kde mohou vyslechnout a poradit. Napadá mě i školní psycholog. Člověk potřebuje i dojít k tomu, že to není jeho vina (že není neschopný, líný). A odhodlat se hledat pomoc. Raději dříve. Přeji mnoho sil.
Zpět na seznam